Ludvík Vaculík již delší dobu žádný román nevydal, naposledy Hodiny klavíru v roce 2007 s podtitulem Komponovaný deník z let 2004 a 2005. Tím vlastně navázal na jedno ze svých nejzajímavějších děl Český snář z roku 1980, který byl rovně komponovaným deníkem z konce sedmdesátých let, tedy z doby tuhého pronásledování disentu. S Ludvíkem Vaculíkem se jeho příznivci zase mohou každý týden setkávat na stránkách Lidových novin, pro které píše každé úterý Poslední slovo.

Pavel Kohout je pracovitý, vzdělaný a velice akční: Nikde a nikdy ho nebylo možné přehlédnout a nejspíš i proto za každé doby a za každé situace provokoval. Starší ročníky si ho převážně pamatují jako přesvědčivého, akčního komunistu, oženil se ostentativně na den narozenin Josefa Visarionoviče Stalina, a zpíval a skládal revoluční písničky.

Koncem šedesátých let se stal, jak mu přirozenost kázala, stejně akčním reformním komunistou i uznávaným divadelním autorem: hra August, August, August se hrávala skoro na celém světě. A i po okupaci Československa v roce 1968, kdy se stal z Kohouta, původně předsedy komunistické strany pražské pobočky Svazu spisovatelů, disident, o něm bylo stále hodně slyšet až do jeho nuceného odchodu do exilu.