Připomeňme si, jak to bylo ve skutečnosti. V době nejhorších nacistických zvěrstev v letech 1939 až 1945 byl papežem Pius XII. a hned od konce války se vedou spory o to, jak se tehdy choval: zachraňoval v tichosti Židy, nebo byl zbabělec, který k vyvražďování mlčel. Diskuse vyvrcholily v roce 2008, když konzervativní papež Benedikt XVI. navrhl po 50 letech od jeho smrti, aby byl blahořečen.
Na to hlavní izraelský rabín Šear-Jašuv Cohen byl jako první židovský hodnostář pozván na biskupský synod do Vatikánu, kde prohlásil, že tento papež „nemůže být blahořečen, poněvadž nepozdvihl svůj hlas proti holocaustu“.
Naproti tomu se na adresu tohoto papeže vyjádřili pochvalně ve stejnou dobu i někteří židovští učenci jako například nadace Pave the Way. Ti upozorňovali na to, že papež musel jednat v utajení, aby nezhoršil situaci. Poukazovalo se na to, že po kritice holocaustu katolických kněží v Holandsku v roce 1942 se situace stala ještě horší.
Současně je třeba říci, že odmítavý vztah katolické církve k Židům má velice starou tradici. Židé pro ni byli po staletí odmítači Krista, a proto předmětem opovržení určeným k izolaci a ponížení. Papež Inocenc III. asi v roce 1205 hovořil o tom, že Židé z trestu za Kristovu smrt jsou navždy pokládáni za otroky. Křižáci zlikvidovali celé židovské komunity a církevní koncily ještě v 19. století schvalovaly ghettoizaci a perzekuci Židů. I po válce dokazatelně Vatikán silně lobboval proti vzniku Státu Izrael.
Jenže za papeže Jana Pavla II. se hodně změnilo: stvrdil, že smlouva židovského národa s Bohem si uchovává věčnou platnost. Odsoudil antisemitismus jako hřích proti Bohu a vyzval věřící k pokání za zločiny vůči Židům. Navštívil i bohoslužbu v synagoze a o Židech mluvil jako o starších bratrech křesťanů.
Na druhé straně je rovněž pravda, že papež Benedikt XVI. pobouřil mnoho Židů, když rehabilitoval exkomunikovaného britského biskupa Richarda Williamsona, který tvrdil, že nacistické plynové komory neexistovaly.
Současný papež František by zřejmě rád diskusi kolem Pia XII. ukončil, a proto prohlásil, že zpřístupní dokumenty z války. Doslova řekl: „Pokud se stala chyba v jakémkoli směru, budeme muset říci: ‚Chybovali jsme.‘ Nemusíme se toho bát – naším hlavním cílem má být pravda.“
Jen z této velmi stručné rešerše je zjevné, že pravda je mnohem komplikovanější než prohlášení poslance Igora Jakubčíka, který si zřejmě pamatuje jen to, co se dozvěděl jako bývalý voják z povolání na politickém školení před rokem 1989.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
