Zatím na ni ale neumí skoro nikdo odpovědět. Podle rešerší novin Tagesspiegel a týdeníku Die Zeit došlo od znovusjednocení Německa s největší pravděpodobností ke 138 útokům pravicových extrémistů, které skončily usmrcením obětí. Podle zprávy spolkové vlády a policie ze září 2011 jich bylo ale pouze 48. Po tom, co se v minulých dnech dostalo na veřejnost a o čem jsme již posluchače informovali, už i politici v Německu se domnívají, že toto číslo je velmi malé. Navíc se v tomto týdnu objevila zpráva, že při slyšení v bundestagu šéfa Spolkové informační služby, padla mimo jiné zmínka o tom, že i zavražděná policistka z 25. dubna 2007 Michaele Kiesewetter mohla být na pravicové extrémisty nějak napojená. A připočteme-li k tomu ještě poslední informaci o tom, že třeba sedm smrtelných případů ze Saska-Anhaltska, které novináři řádně zdokumentovali, se nevyskytuje v oficiálních statistikách o pravicovém extremismu, je zřejmé, že horečné aktivity politiků z posledních dnů, které hovoří o zcela nové organizaci policejních složek určených k boji s pravicovým extremismem i o registru podezřelých osob z pravicového extremismu, jsou zcela na místě.
Připomeňme si, na co němečtí novináři přišli jen ve zmíněné spolkové zemi Sasku-Anhaltsku:
První případ se odehrál v dubnu 1993, kdy jeden pravicový extrémista a skinhead zbil v Obhausenu jakéhosi muže, který se zřejmě vyhýbal vojenské službě.
Druhý případ: V Quedlinburgu hodila v dubnu 1994 skupina pravicových extrémistů bezdomovce do řeky, kde se utopil.
Třetí případ z téhož roku: V Löbejunu utýrali pravicoví extrémisté k smrti mrzáka.
Čtvrtý případ: V roce 2000 se ozývala z jednoho bytu v Halberstadtu hymna NSDAP, Horst-Wesel-Lied a šedesátiletý Helmut Sackers to oznámil policii, která přijela, a delikvent byl napomenut. Pan Sackers si však na policii stěžoval, že jejich zákrok byl neadekvátní. Když se po čase pravicový extrémista s panem Sackersem potkali v domě, začali se hádat a mladý muž vytáhl nůž, pana Sackerse bodl a nechal ho na schodech vykrvácet. Extrémistu soud druhého stupně nakonec osvobodil, protože dle rozsudku pan Sackers překročil hranice nutné obrany a pravicový extrémista se jen bránil, ke smrti dle rozsudku došlo nešťastnou náhodou, a to přesto, že při policejní prohlídce bytu u mladého extrémisty bylo nalezeno osmdesát CD disků a videokazet s výzvami k usmrcení politických protivníků.
Pátý případ je z března 2001, kdy pětice pravicových extrémistů v Milzau umlátila k smrti jednoho muže.
Šestý případ je z ledna roku 2004, kdy pravicoví extrémisté zabili bezdomovce v Burgu a sedmý případ se odehrál v srpnu roku 2008 v Dessau, kde opět pravicoví extrémisté umlátili k smrti rovněž místního bezdomovce.
V rozsudcích, které se týkají těchto případů, o pravicovém extremismu není ani zmínka.
Kromě toho, že se začínají důkladně prověřovat staré případy násilných trestných činů, rozjelo se v celém Německu i důkladné pátrání kolem trojice z tzv. národně socialistického podzemí, kterému se v Německu začalo říkat podle vzoru RAF, tedy Frakce rudé armády, Frakce hnědé armády. Podle posledních informací z poloviny tohoto týdne, je možné, že na tuto skupinu bylo napojeno dalších dvacet lidí, z nichž jeden už byl ve čtvrtek vzat do vazby a že kromě smrti devíti přistěhovalců a jedné policistky mají na svědomí čtrnáct bankovních přepadení.
Psáno pro Čro 6. Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
