Domovní znamení jsou tajemné symboly, jejichž původ sahá u nás, stejně jako v Londýně, Paříži, v Norimberku či Krakově, až do XIV. století, kdy znameními byly označovány nejprve právovarečné domy a pak ty na tržištích, náměstích a hlavních ulicích. Nejstarší dochované znamení pochází z Dolního Egypta již ze III. století před naším letopočtem. Je na něm oltář, posvátný býk a nápis, který hlásá: v domě bydlí vykladač snů. Jde tedy spíše o znak řemeslného bratrstva či cechu. Tak tomu ale vždy být nemusí, protože tehdejší lidé používali jiné symboly, uctívali jiné hodnoty a my se o smyslu znamení můžeme jen dohadovat.

Domovní znamení, dříve než se začala používat čísla domů a ještě později názvy ulic, byla vždy úzce spjata s domem: dávala mu jméno a hlavně napomáhala orientaci ve městě. Domovní znamení jsou spjata se vznikem prvních okázalejších městských rezidencí. Majitelé chtěli napodobovat šlechtické erby a vyjadřovali svou totožnost individuálním znamením, která vytvářeli od dob Karla IV. štítaři. V předměstských chudších čtvrtích se domům říkalo podle stvebních detailů: dům u červených dveří, nebo u tří schodů. Barevnost ale prý nemusela být vždy výsledkem náhody: Žlutou barvou v XV. století kat značil domy zločinců.