Říká, že mluvit v této souvislosti o krizi či konci politiky zní velmi dramaticky, jenže jedním dechem dodává, že situace skutečně dramatická je, protože politika jednotlivých států naráží čím dál tím častěji na užší a užší hranice, v kterých může o něčem rozhodovat.
Nebezpečná otázka proto zní: Je možné ještě dělat politiku v tradičním slova smyslu? A když ne, jak je možné pokračovat v integraci společnosti?
Parvda je, a na tom se shodují skoro všichni diskutéři, že globalizace už dávno je víc než pouhá nálepka. Kapitalismus bez hranic produkuje proudy, které překračují hranice států a státy je jen velice těžko mohou nějak regulovat či dokonce kontrolovat. To platí jak o penězích tak o přesunu kapitálu, jak ukázala dost jasně a přesvědčivě krize v roce 2008. Jenže současně se už těžko kontrolují i další proudy, které putují v naší civilizaci ze země do země jako je organizovaný zločin a stejně i zábavní a informační proudy. Tsunami muziky, filmů, sociálních sítí a zpráv už nedokáže kontrolovat ani Čína, která na to vydala miliardy dolarů. Proto lze nejspíš souhlasit s tím, že politika reaguje na všechny tyto skutečnosti pozdě a snaží se jen tu a tam zabraňovat tomu, co považuje za nejnebezpečnější, ale rozhodně nelze hovořit o tom, že se jedná o strategické rozhodování. To je důvod, podle politologů, proč už nelze hovořit o skutečné politice.
Segbers shrnul problémy současného politického provozu do pěti bodů:
Za prvé: Výzvy, na které musí politika jednotlivých států reagovat jsou stále komplexnější, zatímco reakce států se soustřeďují jen na jednotlivosti.
Za druhé: Politiku čím dál tím víc určují cizí aspekty: situace médií, volební cykly a vnitropolitická citlivost na nejrůznější události.
Za třetí: Politika silně pokulhává za hospodářskými a sociálními problémy.
Za čtvrté: Zastupitelská demokracie degradovala do nekonečných hlasovacích procedur.
Za páté: Politici se soustřeďují víc na přežití než na řešení strukturálních problémů.
Otázka, na kterou se tedy musíme soustředit, zní: Neočekáváme za této situace od politiky mnoho? A tedy: Jak by se naše očekávání měla změnit? Hledat odpovědi na tyto otázky je samozřejmě velmi těžké a nepohodlné, žádné jednoduché recepty neexistují, ale vyhnou se takovým otázkám nelze.
Problém ale je, že se těmto otázkám z nejrůznějších důvodů vyhýbají hlavně poslední desetiletí média, což vede k tomu, že se o tom, co nás skutečně ohrožuje, nevede veřejná diskuse a politici se pak mohou těmto problémům rovněž snadno vyhýbat.
Možná, že bychom mohli dokonce říci, že mlčení o podstatě evropské či euroatlantické politiky je součástí ekonomické závislosti buď na vydavatelích, nebo - jako třeba ve Francii a v Rakousku - na státu. Ve střední Evropě za to navíc do značné míry může mělká tradice ekonomické kultury. Pokud se nám nepodaří tuto autocenzuru prolomit, jsme v pasti, z které nemáme šanci se jen tak snadno dostat.
Psáno pro ČRo 6. Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
