Mladší ročníky ho dokonce někdy považují za předlistopadového prezidenta: Je to pro ně muž na známkách. A starší ho buď adorují, nebo naopak z pozic národně-konzervativních silně kritizují, jak v den jeho 75. narozenin připomíná i zahraniční tisk.

O tom, že by mohl být Václav Havel prezidentem, jsem se dozvěděl poprvé na počátku ledna roku 1989, kdy v mém bonnském domě zazvonil telefon. Ozval se Pavel Tigrid z Paříže a položil mně otázku: Co bys tomu říkal, kdyby byl Václav Havel prezidentem? Chvíli jsem mlčel, sednul jsem si na zem a pravil: To by bylo dobře, protože bychom se rozhodně my dva vrátili do Čech.

Pavel Tigrid v tyto lednové dny obvolal kde koho po světě a nejspíš také dostal podobné odpovědi jako ode mne, protože v následujícím čísle jeho Svědectví vyšel článek, v němž oznámil blížící se konec komunismu a fakt, že budoucím prezidentem Československa by se měl stát dramatik a esejista, disident a kriminálník Václav Havel.