O možné kandidatuře Karla Schwarzenberga, XII. knížete ze Schwarzenbergu, na úřad prezidenta České republiky, se spekulovalo dlouhé měsíce a pro mě osobně bylo zřejmé, že se rozhodl pro kandidaturu již v polovině minulého týdne, když opustil diplomatický jazyk a na adresu premiéra, který požaduje referenrum o přijetí eura, prohlásil : "Je to nakopnutí Merkelové zezadu v okamžiku, kdy bojuje o záchranu eura. Kdybychom měli přijmout euro příští rok... Ale to nás čeká nejdříve za pět let, když se bude dařit... Nejhorší je, že neví, co udělal. (Petr Nečas) pouze ví, že to bude mít ohlas v ortodoxním křídle ODS, že tomu zatleskají všichni Zahradilové a národní banka a že z Hradu zazní pochvalné mručení." Podle Schwarzenberga takovéto neuvážené kroky vedou ke ztrátě prestiže republiky v zahraničí a bude je muset v Evropské unii politikům pracně vysvětlovat. Petr Nečas po příjezdu do Bruselu se svůj původní výrok snažil korigovat tím, že Češi udělají vše pro záchranu eura, ale tomu už nikdo nevěnoval pozornost: jeho předešlé výroky měly větší publicitu, takže Karel Schwarzenberg bude mít určitě hodně práce.

Oficiálně svou kandidaturu pan Schgwarzenberg oznámil až v sobotu 22. října 2011 na sněmu strany TOP 09, kterou spoluzakládal. Doslova řekl: "Na namáhavých cestách jsem zjistil, že budu schopný tento úřad zastávat." A jako hlavní důvod, proč se tak rozhodl, uvedl možnost, že by příští rok mohla po volbách získat v Senátu většinu levice a mohla by se snažit prosadit svého kandidáta. A dodal: "V takových okamžicích to začíná bý zajímavé a člověk by neměl kapitulovat a jít do boje a ukázat, že TOP 09 je strana bojovná, která se střetu nebojí a která chce Čechům ukázat, že nabízí alternativy." Roli prezidenta chápe jako strážce politické odpovědnosti a morálky.

 To je slovo muže, který se o politiku zajímal od malička, protože jeho rodina se na tvorbě politiky v našem regionu staletí podílela. Když po roce 1948 musela emigrovat, jeho matka vedla ve Vídni salón, kterým prošli všichni význační evropští i vzdálenější politici projíždějící tímto městem. A později, když pan Schwarzenberg proměnil starý rodinný palác ve Vídni v nóbl hotel, zase tito lidé bydleli v jeho paláci. K politice měl tedy vždy velmi blízko, i když Rakušané ho do politiky nikdy nepustili, protože s jeho jménem je pevně spjato období císařské a královské monarchie Rakouska-Uherska, od které se nové Rakousko chtělo odstřihnout. Karel Schwarzenberg si tedy ve své domovině, protože jeho orlická větev se již staletí hlásila k češství a stvrdila to i za německé a později sovětské okupace, plní na stará kolena svůj dosud nenaplněný sen.