Když Hnutí ANO někdy v roce 2013 vstupovalo do politického boje, tak slibovalo: „Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.“ ANO postupně získávalo znatelně víc voličů, až se dostalo na špičku téměř ve všech částech republiky.

Svoboda slova nestačí k uskutečnění přechodu naší Československé socialistické republiky do demokratického Česka.

Občan má malou možnost bránit se proti nesmyslným zákonům. „Občané s právnickým vzděláním“ si v totalitě vybudovali systém, kterého se nechtějí vzdát. Dá se říci, že téměř všichni zvolení „zákonodárci“ jsou vyškolení v totalitním Československu a rychle si zvykli na prebendy, které jim zajistili předchůdci, a které si sami náležitě rozšířili. Pravomoci státních zástupců (prokurátorů) a exekutorů jsou toho důkazem.

Státní zástupci (i exekutoři) nepochybně patří do moci výkonné. Musí být řízení hierarchicky. Každý se musí za své rozhodnutí zodpovídat svému nadřízenému. Výjimečné případy (trestný čin zákonodárce) předkládají k rozhodnutí zákonodárnému sboru (Senátu nebo Sněmovně). Logicky proto musí být zařazení mimo ministerstvo spravedlnosti.

V republice, kde se soudci dopouštějí trestných činů, nelze mluvit o spravedlivém státě.