Doufám, že naši soudci a zákonodárci nestačili přikázat, aby se takové spory posuzovaly podle „závazného právního názoru“.

Už ve starověku docházelo ke sporům. Už tenkrát si vybrali, nebo vrchnost určila, který občan bude soudcem. Spravedlivé rozhodování soudce vždy bylo a současně také je zaručené pouze jeho morálními a vědomostními vlastnostmi.

V jednostupňovém soudnictví (Velká Britanie, USA) nemůže účastník sporu požádat soud o přezkoumání rozsudku. Soudce (nebo porota soudců, která rozhoduje jednomyslně) má vždycky pravdu.

Dvoustupňové soudnictví umožňuje každému účastníku sporu podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Pozastavuje výkon rozhodnutí soudu prvního stupně do doby, dokud nerozhodne odvolací soud (soud druhého stupně). Pokud jde o spor mezi státem a jiným subjektem, musí to platit také. I když je tento subjekt na kterékoliv funkci ve státě.

Po revolucích, nebo když se ujme moci diktátor, bývá rovnováha mezi mocí výkonnou a soudní narušená.