Kuponová privatizace proběhla způsobem, o kterém se domnívali absolventi pražské vysoké školy ekonomické, že bude rychlý a spravedlivý. Druhá etapa privatizace na Slovensku se už neuskutečnila.
Těžko lze vinit autory privatizace ze zištných úmyslů. Ale lze vinit soudy, že nezrušily Klauzovu amnestii o potrestání nevinných.
Parlamentní komise vyšetřuje způsob převedení státního majetku do rukou současných (někdy neznámých) vlastníků. Dokud bude justice pracovat současným způsobem, tak výsledky komise nejsou realizovatelné v příštím desetiletí.
Stav v naší justici je tristní. Nedodržují se základní práva občanů demokratického státu. Třicet let po sametové revoluci republika tápe, doplácí na špatné znalosti zákonodárců. Odborníci diskutují o tom, jak zajistit stabilitu naší měny. Jakým způsobem vypracovat důchodovou reformu, která minimalizuje nebezpečí znehodnocení úspor občanů. Znehodnocení této práce může dojít vlivem špatné práce justice.
Domnívám se, že budujeme stát na velmi pochybných základech. Stát, ve kterém může občan beztrestně prohlásit "pohrdám Ústavním soudem, protože tento soud pohrdá mými právy", nelze označit za právní stát. Soudy musí bezpodmínečně rozhodovat spravedlivě.
Základem právního státu je oddělení moci soudní od moci výkonné. V právním státě nemůže výrok soudu nikdo zpochybňovat. Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Pouze účastník sporu může požádat soud druhého stupně, aby prozkoumal pravdivost výroku soudu prvního stupně.
Naše právní předpisy dávají možnost rozhodovat úředníkům před rozhodnutím soudu. Státní zástupci, čili státní úředníci nikým nevolení, mohou zpochybňovat rozhodnutí soudu. V právním státě je taková pravomoc pro úředníka nemožná. V okamžiku, kdy se po volbách zformuje nová vláda, musí být její pravomoc ve věcech řízení státu nezpochybnitelná.
Všechny sporné případy řeší soudy, které nesmí záviset na výsledku voleb. Státní zástupce (prokurátor) v žádné vládě nesmí mít pravomoc zpochybňovat rozhodnutí soudu. Rozhodnutí soudu může zpochybnit pouze účastník soudního řízení, a pouze tehdy, když rozhodl soudce prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu (soudu druhého stupně) nesmí zpochybnit nikdo. Výjimka je pouze tehdy, když jsou ve sporu dvě nesrovnatelná práva. Právo matky rodit doma a povinnost přivolaného lékaře chránit zdraví dítěte. V takovém případě musí rozhodnout smírčí soud.
Podat stížnost k Ústavnímu soudu pro porušení zákona musí mít kdokoliv a kdykoliv. Bohužel náš Ústavní soud vyloučil všechny občany, kteří nejsou členy advokátní komory, aby měli právo podat takovou stížnost. I když se občanovi podaří, aby Ústavní soud stížnost přijal, řešení sporu odkáže řešit Mezinárodnímu soudu. V mém případě (spor se týkal platnosti smlouvy, ve které uplynula doba platnosti) český soudce Mezinárodního soudu potvrdil nález našeho Ústavního soudu. Výrok soudu byl: „Smlouva je platná, i když uplynula doba platnosti smlouvy.“
To je zásadní problém naší justice. Dokud zákonodárci nepřinutí soudce, aby respektovali literu Ústavy, republiku nazývat právním státem nelze.
Karel Januška
Psali jsme:
autor: PV
