Díky převratu v roce 1989 se soudci stali jedněmi z největších mocipánů ve státě. Umožnili si to tím, když zachovali soudní postupy stejné, jako v dobách totality.

Ústava přijatá v roce 1992 dávala předpoklady k tomu, aby se náš stát stal státem, ve kterém nejenom vůle lidu, ale také vědecké poznání bude respektované.

Připomenu jeden paragraf Ústavy z první republiky: (§ 119) Veřejné vyučování budiž zařízeno tak, aby neodporovalo výsledkům vědeckého bádání. Mám silné pochybnosti o tom, že veřejné vysokoškolské vyučování na právnických fakultách se nyní děje v souladu se zněním zákonů matematiky. Ve studijních plánech právnických fakult jsem nenašel nic o matematické logice.

Totalitní režim nepotřeboval zákony, které by respektovaly pravdivé (spravedlivé) výroky soudů. Proto v roce 1950 odstranil z předpisů paragraf, který byl základem římského práva. Zněl takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.