V naší republice Ústavní soud konstatuje, že došlo k porušení zákona, ale soudci ÚS nechávají v platnosti právní normy i právní postupy, které nespravedlnost způsobily. Takový Ústavní soud je zbytečný.

Vlakové neštěstí u Studénky se stalo před deseti lety. Všichni poškození z tohoto neštěstí mají nárok na bolestné. Všichni soudci to vědí. Občané spoléhají na to, že žijeme v právním státě. Český rozhlas (B. Tachecí) a Česká televize (V. Moravec) to vědí také. Měli by to vědět všichni členové RRTV. Patrně požitky z této funkce je nechávají v klidu. I když si mohou denně shlédnout reklamu na dobré pití či kouření, kterou povinně platí všichni uživatelé veřejnoprávních sdělovacích prostředků.

Ředitel Transparenty Internacional podal žalobu na premiéra. Jestliže soudce tuto žalobu přijal, pak se ptám, jaký poplatek za toto rozhodování vyměřil soudce žalobci. Ředitel Tr..Int.. je svéprávná osoba, jednající jménem organizace. Každý soud je služba za úplatu. Pouze stát v roli žalobce poplatek neskládá.

Současná moc soudní a moc zákonodárná pracuje jako v totalitě. Zneužívají nepřesnosti v zákoně, které měly být odstraněné po sametové revoluci. Zákonodárci se domnívají, že politická strana, za kterou současně kopou, je ta, která musí v příštích volbách zvítězit, nebo alespoň zůstat v Parlamentu. Současný stav justice je jim lhostejný.

Ústava zakazuje každému občanovi i soudci, aby ohrožoval nestrannost kteréhokoliv soudce. Ani soudce nadřazeného (odvolacího) soudu nesmí porušovat Ústavu a předepisovat soudci nižšího stupně, jak má rozhodovat. Soudce odvolacího soudu má povinnost rozhodnutí nižšího soudu potvrdit, nebo vynést své nové nestranné rozhodnutí. Z hierarchického uspořádání moci soudní plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je konečné. Protože jsou reálně možné pouze dvě varianty: Pravdu může mít žalobce, nebo obžalovaný. Může nastat opravné řízení (dovolání), když tvrzení každé strany je pravdivé. V takových případech musí dojít ke vzájemné dohodě.