V naší republice Ústavní soud konstatuje, že došlo k porušení zákona, ale soudci ÚS nechávají v platnosti právní normy i právní postupy, které nespravedlnost způsobily. Takový Ústavní soud je zbytečný.
Vlakové neštěstí u Studénky se stalo před deseti lety. Všichni poškození z tohoto neštěstí mají nárok na bolestné. Všichni soudci to vědí. Občané spoléhají na to, že žijeme v právním státě. Český rozhlas (B. Tachecí) a Česká televize (V. Moravec) to vědí také. Měli by to vědět všichni členové RRTV. Patrně požitky z této funkce je nechávají v klidu. I když si mohou denně shlédnout reklamu na dobré pití či kouření, kterou povinně platí všichni uživatelé veřejnoprávních sdělovacích prostředků.
Ředitel Transparenty Internacional podal žalobu na premiéra. Jestliže soudce tuto žalobu přijal, pak se ptám, jaký poplatek za toto rozhodování vyměřil soudce žalobci. Ředitel Tr..Int.. je svéprávná osoba, jednající jménem organizace. Každý soud je služba za úplatu. Pouze stát v roli žalobce poplatek neskládá.
Současná moc soudní a moc zákonodárná pracuje jako v totalitě. Zneužívají nepřesnosti v zákoně, které měly být odstraněné po sametové revoluci. Zákonodárci se domnívají, že politická strana, za kterou současně kopou, je ta, která musí v příštích volbách zvítězit, nebo alespoň zůstat v Parlamentu. Současný stav justice je jim lhostejný.
Ústava zakazuje každému občanovi i soudci, aby ohrožoval nestrannost kteréhokoliv soudce. Ani soudce nadřazeného (odvolacího) soudu nesmí porušovat Ústavu a předepisovat soudci nižšího stupně, jak má rozhodovat. Soudce odvolacího soudu má povinnost rozhodnutí nižšího soudu potvrdit, nebo vynést své nové nestranné rozhodnutí. Z hierarchického uspořádání moci soudní plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je konečné. Protože jsou reálně možné pouze dvě varianty: Pravdu může mít žalobce, nebo obžalovaný. Může nastat opravné řízení (dovolání), když tvrzení každé strany je pravdivé. V takových případech musí dojít ke vzájemné dohodě.
Náprava současného stavu je jednoduchá. Přísně dodržovat oddělení mocí soudní, výkonné a zákonodárné. Soudcům je třeba zakázat používat soudní předpisy, které odporují Ústavě. Třeba následujícím rozšířením právních předpisů:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních věd, matematiky, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda stanoví podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.
Ekonomický přínos bude značný. Okamžitě skončí fraška ping-pong rozhodování. Pouze dvě stání zaručí spravedlivé rozhodnutí každého sporu.
Politické strany a hnutí které se uchází o přízeň voličů by měly nad současnou situací v justici přemýšlet. V právním státě je pravda termínem, který nelze rozmělňovat. Moc soudní má povinnost ochraňovat všechny občany. K soudům se musí chodit pro spravedlnost, nikoliv pro "závazný právní názor".
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
