V právním státě může občan činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudce může vynášet taková rozhodnutí, která mu zákon nařizuje. Zákon soudci dovoluje, aby v případech, kdy zákon nařizuje nepřiměřeně tvrdá rozhodnutí, rozhodl podle svého svědomí (soudcovské cti).

Již v antice byl uplatňován princip, že spravedlivý je takový rozsudek, který je pravdivý k oběma stranám sporu. Výrok soudce ke straně žalované musí být opakem výroku ke straně žalující. Oba výroky musí být pravdivé. Za Rakouska se to nazývalo důkaz opaku. Z právních předpisů jej odstranili komunisté. Patrně jej odstranili i z učebních textů vysokých právnických škol.

Jedna základní věta matematiky říká toto: Výrok je pravdivý tehdy, a jenom tehdy, když všechny části výroku jsou pravdivé. V USA, když se rozhoduje o vině obžalovaného, všichni soudci jednomyslně (bez ohledu na jejich počet) musí být přesvědčeni o vině. Naše soudní senáty jsou zpravidla o třech soudcích a rozhodují většinovým (nikoliv jednomyslným) způsobem. Pravděpodobnost, že jejich výrok je nepravdivý (nespravedlivý) je vysoká.