Karel Januška: Socialistický absurdistán

13.03.2021 10:02 | Zprávy
autor: PV

Republika není právním státem. Justiční mafie ovládá nejenom soudy, ale také řízení státu. Vláda vydává nařízení, která jsou v rozporu s ústavními právy občana...

Karel Januška: Socialistický absurdistán
Foto: FB Karel Januška
Popisek: Karel Januška

Moc soudní má být pilířem demokracie. Každý občan má v demokracii právo na spravedlivý rozsudek soudu. Ústavní soud musí být garantem spravedlnosti. Současný ÚS pečlivě zdokumentuje, proč je některý soudní spor rozhodnutý nespravedlivě. Podle Ústavy by měl ÚS zrušit zákonné předpisy a postupy, které nespravedlnost způsobily. To ÚS nečiní.

Sněmovna "upravila" zákon, který měl odstranit dluhy dětí. Každé dítě, které dosáhne plnoletosti, musí být zbavené všech dluhů, které mu společnost přisoudila. Advokátská loby v Poslanecké sněmovně nehodlá přijít o palmáre. Proto dluhů zbavila jen některé děti. Zletilostí se dítě stává občanem se všemi právy a povinnostmi. Za dluhy dětí musí odpovídat rodiče nebo jejich právní zástupci.

Vláda povolává děti a studenty, aby pomáhali při boji proti pandemii. To mi připomíná jednání Hitlera, když na konci války povolával děti do boje za své cíle.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Ing. Vojtěch Munzar byl položen dotaz

Pravidla rozpočtové odpovědnosti

Mluvil jste o nich ve sněmovně. Mohu se zeptat, co je to přesně za pravidla? K čemu zavazují? A jak se díváte na mandatorní výdaje státu? Prý jsou největší složkou rozpočtu. To se na nich nedá nějak ušetřit? Samozřejmě tím nemyslím, abyste šetřili třeba na platech učitelů apod. Ale dost často všichn...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

15:49 Jiří Weigl: Proč Donald Trump nemá Evropu rád

Denní glosa Jiřího Weigla