Soudce Elischer byl propuštěn z vazby, ale konečného rozsudku se stěží dočkáme. Ústava vůbec nepředpokládá, že by se soudce mohl dopustit trestného činu. Rozhodování soudů se jeví jako rozhodování mafie. Mafie také nikdy nepřipustí vydat svého člena.

Některé soudní rozsudky nemají se spravedlností nic společného. Normální občan předpokládá, že si k soudu jde pro spravedlnost. Když se občanovi děje křivda, pouze soud má rozhodnout, zda má pravdu. Občan předpokládá, že ho soud ochrání před každou nespravedlností. Nejen sousedskou, ale také takovou, kterou mu působí stát.

Bohužel naši soudci učinili ze soudů instituci, která nerozhoduje o spravedlnosti, ale o nějakém právu. Soudce musí stoprocentně vědět, jaká práva občanovi náleží. Jestliže soudce hledá právo, a jiný soudce mu nařizuje, jaké právo platí, tak máme právní absurdistán. Soudy některých případů trvají desetiletí. Odsouzení poslanci běhají po svobodě a úkolují soudy. Soudce si upraví žalobní návrh a odsoudí žalovaného. Ze státního rozpočtu si soudci přidělují doplatky ke mzdě.

Občanům se stav nelíbí, a ve volbách zvolili Hnutí ANO, které slibuje nápravu. Ostatní politické strany cítí ohrožení. Poslanecké mandáty přinášejí peníze do stranických pokladen, tak se ohánějí tím, že „trestně stíhaný premiér“ nemůže řídit vládu. A všichni reportéři a veřejnoprávní instituce to přijímají jako svatou pravdu. Soud s premiérem neproběhl, pouze kolegové poslanci označili premiéra za trestně stíhaného. Ústava jasně stanoví, kdy a jak lze zákonodárce trestně stíhat.

Jsme národ nemyslících občanů, nebo se justice neumí zbavit stereotypů z „lidově demokratického“ státu? To patrně posoudí voliči až v příštích volbách.