Státní zástupci mají své vrchní státní zástupce v Brně a Olomouci. Dále máme Nejvyšší správní soud v Praze.

Všechny složky policie musí být podřízené ministru vnitra. Státní zástupci (prokurátoři) jsou žalobci, kteří zastupují stát před mocí soudní. Rovněž jsou součástí moci výkonné. I za činnost státních zástupců musí být zodpovědný ministr vnitra.

Tak jako v armádě, tak v policii musí platit hierarchie.

Předseda Ústavního soudu kritizoval třístupňové uspořádání. Domnívám se, že měl na mysli organizaci státních zástupců. Problém není v uspořádání, ale v pravomocích. Jestliže některá složka vyšetřovatelů dojde k závěru, že mohlo dojít k porušení zákona, (objevila skutek, nebo činnost), která by mohla být porušením zákona nebo trestným činem, je její povinností předat zjištění soudu. V žádném případě se nesmí identickým skutkem zabývat několik vyšetřovatelů. Taková činnost je zbytečná a vede k opakovanému soudnímu rozhodování.

Organizace státních zástupců je špatná. Všechny řešené případy se musí řídit z jednoho centra. Vedoucí Státní zástupci jednotlivých krajů musí seznamovat Nejvyššího státního zástupce o řešených případech. Žádosti o posouzení důkazů může soudu podávat pouze ten státní zástupce, který má souhlas od Nejvyššího státního zástupce. V takovém případě je možná pravomoc Nejvyššího státního zástupce vracet důkazní materiál vyšetřovatelům.