Před sto lety jsme zdědili soudnictví, založené na antickém pojetí demokracie. Vůle většiny (nebo panovník) stanovuje zákonná pravidla. Moc výkonná (policie) dohlíží na jejich dodržování. Občan může činit vše, co není zákonem zakázáno. Soudce si nic nesmí přisoudit, věc či právo odebrané jedné straně, náleží druhé straně sporu.
Náš současný soudní systém lze právem označit jako mafiánské rozhodování. Soudní systém se zorganizoval do různých hierarchických stupňů. Taková organizace je v právním systému nepřijatelná. Všichni soudci mají mít rovná práva.
V právním státě musí být moc soudní naprosto nezávislá. Nezávislost soudu znamená, že žádný soudce nesmí být nucen rozhodovat tak, jak mu nařizuje jiný soud. Musí existovat specializace soudů, protože činnosti jednotlivých subjektů jsou složité.
Je nezbytně nutné, aby státní zástupci byli vyjmuti z pravomoci ministra spravedlnosti.
Státní zástupce je odpovědný za činnost policie, protože ta je výkonnou mocí státu. V policii platí přísná hierarchie. Žádný státní zástupce pod pravomocí ministra vnitra by si nedovolil obracet se na parlament, aby dovolil stíhat občana nebo poslance. Bez rozhodnutí soudu může policie z trestného činu obvinit občana v případech, kdy existuje skutková podstata trestného činu (vražda, sedm milionů v krabici..). V ostatních případech je bezpodmínečně nutné, aby o (dalším) šetření rozhodl soud. V současnosti se stát jménem státního zástupce dopouští (trestného) činu pomluvy. Případ Babiš by měl být posledním, kdy je moc zákonodárná přinucená vyjadřovat se k jednotlivým soudním sporům.
V policii je uplatněná přísná hierarchie, takže pouze nejvyšší státní zástupce má mít pravomoc obracet se na parlament. Samozřejmě po soudním zhodnocení.
Státní zástupci musí mít stejná práva jako bezúhonní občané. V demokracii jsou práva občana a práva státu (panovníka) rovnocenná. Pouze soud nezávislý na státě může spravedlivě rozhodovat spory mezi občanem a státem.
Naše Ústava předpokládá dvoustupňové rozhodování. Rozhodovat má pouze jeden soudce. Přísedící soudci z ulice jsou výmyslem totalitního soudnictví, aby KSČ mohla do rozhodování zasahovat. Soudce, který případ rozhodl, se nikdy nemůže tímto případem znovu zabývat. Litera Ústavy přikazuje, že každý soudce rozhoduje nestranně a nezávisle. Soudce nemůže vydat v téže věci dva různé rozsudky. Porušil by Ústavu.
Případná pochybení soudu prvního stupně může napravit soud druhého stupně (odvolací soud).
Z principu soudních sporů plyne, že pouze jedna strana může mít pravdu. Tisíciletí platí zásada, že výrok soudce musí být pravdivý. Z toho plyne, že výrok k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně sporu. Žádná jiná možnost neexistuje.
Dovolání, jako mimořádný prostředek, má existovat pouze v odůvodněných případech. Dovolací soudy nesmí mít pravomoc vracet řešení sporu soudům, které již rozhodly.
Abychom se vrátili ke spravedlivému soudnictví, je třeba přikázat soudcům, aby ctili schválenou Ústavu. Aby ctili tisícileté poznání, že pravda je ta nejvyšší hodnota, kterou musí každá demokracie striktně dodržovat. Následujícími jednoduchými paragrafy se republika stane právním státem:
§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina základních práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Hysterie kolem osočování jednotlivých poslanců z trestných činů nepatří do právního státu. Soudních případů ubývá, protože občané přestávají věřit ve spravedlnost našich soudů.
Politická uskupení, která ve spolupráci s Hnutím ANO prosadí do právních norem navržené paragrafy, má velkou pravděpodobnost získat důvěru voličů i v příštím období.
Je pro mne velkým zklamáním, že poslanci neprohlédli taktiku ministerstva spravedlnosti, a nezabývají se tím, aby se občané mohli s důvěrou obracet na naše soudy. Tisíce právních předpisů dovolují vynést jakýkoliv soudní výrok. Soudní pře trvají léta, o spravedlnosti se občanovi může jen zdát.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
