Byly to ČSSD, Hnutí ANO a KDU-ČSL. Koaliční smlouva přesně stanovila, kterak si tyto subjekty rozdělí moc (jak budou postupovat v ostatních jednáních). Subjekty se smlouvou řídily až do letošního jara. Patrně pod padajícím volebními preferencemi porušila ČSSD smluvní podmínky. V rozporu s uzavřenou smlouvou, bez vědomí třetího subjektu (KDU-ČSL), hrubě osočila Hnutí ANO.

Jak by vypadal soudní spor, kdyby tyto tři subjekty byly firmy? V právním státě by soud musel konstatovat, že ČSSD porušila smluvní podmínky a je povinna nahradit Hnutí ANO případné škody. Musela by je nahradit i KDU-ČSL, protože kroky, která učinila, nekonzultovala s touto firmou.

V naší republice by žalobce dostal sdělení, že soud takovou žalobu zamítá. Soud by zamítl žalobu, protože žalobce se obrátil na soud dříve než na ostatní strany. Po formální stránce by výrok soudu byl: Žaloba se zamítá, protože žalobce nedoložil „naléhavý právní zájem“. Že je takové rozhodnutí soudu v přímém rozporu s tisíciletou soudní praxí a matematickými zákony, soudcům nevadí. Každé rozhodnutí soudu musí být pravdivé ke všem stranám sporu. Jestliže jedna strana poruší smluvní podmínky, pak soud právního státu je povinen dát rozhodnutí o neplatnosti smlouvy.

Naši soudci z nemalé části soudí jiné soudce. Soudní spory připomínají ping-pong. Žádný odstavec Ústavy nenařizuje soudcům, aby soudili soudce. Pouze "občané s právnickým vzděláním" si upravili zákonné předpisy tak, aby jim zajistily dostatek práce.