Za svou dlouholetou praxi jsem postupně vykonával tři zcela odlišné profese a ačkoliv jsem byl patřičně teoreticky v těchto profesích vzdělán, trvalo mi vždy minimálně pět let, než jsem se začal v dané profesi orientovat i prakticky. Obdobně to platí v případě úředníků na ministerstvech. Nejde o žádné univerzální sekretářky, jak si zřejmě navrhovatelé představují, se kterými by bylo možno libovolně šoupat z jednoho místa na druhé.

Všichni ti úředníci mají v civilu svou civilní profesi, kterou na ministerstvu vykonávají a protože momentálně pracují ve státní správě, jsou nazýváni úředníky. Návrh by vedl k tomu, že úředníci na ministerstvech by uměli všechno a vlastně tak doopravdy pořádně nic.

Kapitolou samou o sobě pak je na to navazující návrh o pravidelném přezkušování. Což o to, samotná myšlenka periodického prověřování schopností a znalostí není špatná. Ale pokud projde úředník postupně třeba deseti pracovišti, na nichž práce vyžaduje znalosti z řady různých oborů, tak z čeho pak vlastně bude přezkušován?

Mám za to, že pro náš stát jsou humanitně vzdělaní politici, velmi často navrhující podobné zhůvěřilosti, hotovým neštěstím a bojím se, že postupně jsou schopni svými hloupými nápady náš stát přivést úplně na buben.

Karel Kameník