Pokud bude jmenovat profesory dnešní ministr, tak s tím nemám problém. Pokud se ale ministrem školství stane „expert“, s jakým jsme se nedávno setkávali ve funkci, a současně ministerstvo obsadí jeho kamarádi, pak máme zaděláno na univerzitách na pěkný malér. Za svůj „profesní život“ v nejrůznějších akademických funkcích jsem viděl ministry (ministryně) školství, kteří se rektorům vyhýbali, pokud se jich přímo nebáli. A s takovými komunikovat jmenování adeptů na profesory, to nebude zas tak jednoduché.
Druhou možností je, aby v novele zákona o VŠ bylo ustanovení, podle něhož by žadatele o profesuru (po splnění všech tradičních univerzitních podmínek) jmenoval rektor příslušné univerzity. V tomto případě profesura bude vztažena „jenom“ k židli učitele na příslušné universitě. S tím ale hrozí nebezpečí vzniku „inflace“ počtu profesorů. Každá škola by si teoreticky mohla stanovovat vlastní podmínky pro udělování profesorského titulu. A tak bychom mohli dospět do podobné situace, jaká byla (či stále někde je) u docentur – některé university je „chrlily“ jako na běžícím pásu. Obdobně se v akademickém světě ví, že akademický titul (např. JUDr., ale i další), získaný např. na konkrétní slovenské škole, je snadněji dosažitelný než na jiné. A není třeba pokračovat, je zřejmé k jaké úrovni akademického sboru to pak vede.
Je škoda, že tento bod byl při projednávání z původního návrhu novely zákona odstraněn. Ono toho ale z návrhu novely vypadlo bohužel více. Již několik let se hovoří o jmenování profesorů z řad výjimečných odborníků z praxe, kteří učí a dlouhodobě spolupracují s universitou v pedagogické či vědecké činnosti. Lidé, kteří za sebou mají dlouholetou a úspěšnou odbornou praxi, by nemuseli „sbírat“ body psaním skript a dalších akademických aktivit jako začínající postdoktorandi. Za jejich dlouholeté praktické výsledky by je mohla vědecká rada školy přímo navrhnout (rektorovi, ministrovi) na jmenování profesorem. Jestliže srovnám návrhy na jmenování profesorem, které byly zpracovány tzv. Haňkovou komisí, s dnešní realitou návrhu novely, zůstali jsme zase daleko za Evropou.
Bohužel čím více zástupců univerzitní veřejnosti a rektorů k návrhu novely dává připomínky, tím se vše uhlazuje, kulatí... Jen trochu revoluční názory se z návrhu odstraňují a nakonec vzniká „vývar“, který není ani slaný, ani sladký, ani hořký, ani kyselý… A výsledek bude prostě nijaký a všichni na něj budou po přijetí nadávat (což je náš téměř národní zvyk), zapomínajíce, že byli v kuchyni při jeho tvorbě.
Akademická veřejnost často chce jenom svobody (vytvořím si novelu a to tak, aby mi co nejvíce vyhovovala), ale nechce k tomu přijmout odpovědnost za svoje činy. Akademické svobody i odpovědnost by měly být v rovnováze. Rektor odpovídá za vše, pravomoci (svobodu) však má silně omezené – to všichni vidí ve stávajícím zákoně. Každá součást univerzity a každý jedinec by měl mít svou osobní odpovědnost. A ne všechno se dá dát přímo do znění zákona. Můžeme diskutovat co je „chucpe“, např. co prostě adept na jmenování profesorem nemá dělat – na úrovni vědecké rady. A je otázkou, jestli se právě to vždycky děje či dělo na úrovni vědecké rady univerzity.
Dnešní diskuse nad problémem jmenování-nejmenování profesora bude mít doufám i pozitivní stránky. Ovlivní projednávání návrhu novely vysokoškolského zákona – akademici budou určitě pozornější, jaký „formát“ politici v poslanecké sněmovně nachystají, vždyť je to v prvé řadě zákon o univerzitách a o akademické obci. A myslím si také, že to určitě sjednotí akademickou veřejnost před „útoky“ politiků. Ale uvidíme.
Prof. Karel Rais,
rektor VUT v Brně
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
