Nejen rybáři svým manželkám, ale i politici svým voličům slibují pěkné úlovky. Třeba v podobě polapených korupčníků, tunelářů a vůbec všelijakých zloduchů. A výsledek? Sliby chyby. Tuhle starou pravdu prověřila staletí a vtělila do známého českého přísloví.

Prakticky všechny polistopadové vlády si do svého znaku vetkly líbivé sliby, že chytí v kalném českém rybníku velké zkorumpované ryby. Připomeňme, jak skončilo s fanfárami ohlašované tažení Miloše Zemana, tehdy sociálnědemokratického předsedy a premiéra.

Svou síť nazval „čisté ruce“ a uvízla v ní jen jediná, za to pěkně velká ryba – k všeobecnému překvapení jeho sociálnědemokratický ministr financí Svoboda. Drobné mřenky nepočítám, i když jich taky byla řádka.

Nemám čas ani chuť tady rozebírat všechny ty korupční skandály a skandálky, ty opravdové i ty nafouknuté bubliny, které za poslední čtvrtstoletí prošly českým mediálním prostorem. Jen pár jich skončilo pravomocným soudním rozhodnutím, ostatní buď splaskly, nebo vyšuměly.

K jistému obratu však přece jen došlo. Od července 2010 byla totiž tři roky u moci středopravicová vláda Petra Nečase, který ji nazval koalicí rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. Čili neporušil slibnou tradici slibů.