Ne každý zažil vysokoškolské studium, ať úspěšně či nikoli. Pro ty, co ho nepoznali: Semestr má přednášky, semináře, kolokvia, případně laboratoře či praxe ve studovaném oboru. To vše může semestr v délce 3 měsíců obsahovat. Pak je zakončen zkouškami. Zkoušející zkouší, co se studenti za 90 dnů naučili či pochopili. Na fakultě už není klasický mumraj na chodbách, ale u některých dveří hloučky studentů a studentek. Většinou se podle oblečení dá poznat, kdo jde na zkoušku nebo kdo přišel duševně podpořit zkoušené a načerpat informace ke zkoušenému předmětu. Zkoušení studenti mají většinou oblek, studentky většinou šaty s hodně velkým výstřihem – jistě pro uvolněné dýchání při přemýšlení před profesorem (většinou se ví, kdo je gay, na kterého toto nezabírá). Před vstupem k profesorovi panuje u každého zkoušeného silná nervozita – jak to dopadne, jestli bude umět vše odpovědět nebo aspoň něco. Když student(ka) vyjde ze dveří od zkoušejícího profesora, lze hned poznat, jak vycházející dopadl(a). Hned se čekajícím svěří s (ne)úspěchem a povykládá, na co všechno se přísný zkoušející ptal a co mu zkoušený odpovídal. Ti šťastnější tvrdí, že zkoušení bylo v příjemné vstřícné pohodové atmosféře...

Není ale profesor jako profesor. Tedy někdy zkouší i docenti a další. Profesorů je v poměru s ostatními zkoušejícími o dost méně. Buď nedosáhnou svou prací tohoto titulu, nebo mají jiný nedostatek – třeba zastupují buzny od některé z církví na demonstraci. Natolik výrazně, že monarcha je ochoten ignorovat zákony, které mu přikazují, aby profesory jmenoval, za což je živen našimi daněmi. Navíc vidí, jaký má „materiál“, v zákonodárcích, kteří nemají dost odvahy užít Ústavy k podání ústavní žaloby.

Vůdce ale možná chce pomoci nedostatku zkoušejících profesorů. Na klasické vysoké škole by neměl šanci, tak to alespoň zkouší na lidech, kteří možná chtějí být v budoucí vládě. Jeden za druhým napjatě předstupují jeden za druhým před vůdce – profesora. Zkroušeně a zmateni, co se to děje. Kde nepomůže hluboký výstřih, tak alespoň koš klobásek. Těžko poznat, jestli byly vyrobeny z produktů našich zemědělců – mouky a možná i trochy masa. Jiný nenápadně zanechá vůdci doutníky, že jej možná skolí. Všichni po zkoušce vycházejí s úlevou, že u profesora prošli.

Jenže - co to je za zájemce o ministerské posty, když v sobě nemají kousku důstojnosti své osobnosti, když tak nechají sebou mávat vrtošivým staříkem z Vysočiny hrajícím si na profesora, který nechce jmenovat ty, kteří by jimi právem a z vůle voličstva měli být? Kdyby totiž byli co k čemu, tak by viděli, že toto zkoušení občanů Ústava nedovoluje.