Nicméně, pokud si kdokoli pečlivě prostuduje informace, které Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo, tak zjistíte, že chaos v Praze určitě nezavládne, protože ministerstvo pro místní rozvoj současně v usnesení o stavebních předpisech stanovilo, že pozastavuje platnost Pražských stavebních předpisů vyjma paragrafu 85, který se vztahuje k stavebním předpisům, které byly platné do roku 2014. Tudíž existuje přechodné ustanovení, které zabrání nekontrolovatelné výstavbě. Co je ovšem zarážející, je fakt, že dle informací, které prosakují na povrch, Ministerstvo pro místní rozvoj už v lednu minulého roku upozornilo na potřebu notifikace celého dokumenty u Evropské komise. Nejde tedy o argument, který by spadl z nebe teprve nedávno a ani si jej na Ministerstvu pro místní rozvoj nikdo nevynutil. Je to fakt, se kterým město úmyslně nechtělo pracovat a přehlíželo jej. Přitom je Ministerstvo pro místní rozvoj nadřazeným orgánem ve věci výstavby pro hl. m. Prahu. Tzn., že město by se jeho pokyny mělo řídit. Jak je tedy možné, že Praha potažmo IPR, či spíše pan architekt Hnilička, dlouhodobě tento fakt přehlížela? Nenesou tedy za zpackaný proces přijetí stavebních předpisů odpovědnost zejména jeho tvůrci?
Podle mě by se někdo měl začít ptát na to, kolik IPR platí všem externím spolupracovníkům? Kolik ze stávajících patentů za obnovení Pražských stavebních předpisů z řad architektů dostává finanční prostředky z městem zřizované organizace? Kolik peněz vlastně zpackaná příprava Pražských stavebních předpisů stála? Kolik finančních prostředků IPR potažmo město vyplatilo panu Hniličkovi, či jeho architektonické kanceláří? Kdo je vlastně dnes odpovědný za práci, která po roce skončila v kanále?
Poslední, ale pro mě velice důležité konstatování, je fakt, že v rozjitřené debatě nemůžeme na spor hledět pouze černobílou optikou. Hodní architekti, hodný Hudeček versus zlé Ministerstvo pro místní rozvoj, zlé vedení Prahy. Developeři, kteří se schovali za tvůrce stavebních předpisů by na zrušeném dokumentu vydělali obrovské peníze. Výšková výstavba, zrušení povinnosti stavět podzemní garáže v centru města či užší obvodové stěny a nižší stropy. Všechna tato ustanovení by měla významný efekt na snížení ceny výstavby pro developery, ale pochybuji, že by se tyto výrazné úlevy projevily do konečné ceny nemovitostí. Tzn., není jen špatný provozovatel billboardů. Komora architektů není nic jiného než profesní sdružení hájící zájmy svých členů stejně tak, jak to činní komora exekutorů nebo komora sdružující advokáty. Proč ti samí architekti, kteří dnes bojují za „lepší“ Prahu nebojovali vůči nesmyslné zástavbě Trojmezí, výškové zástavbě na sídlištích Prahy 13 nebo likvidaci zeleně na úkor nesmyslných krabic a podivných staveb po celé Praze? Nemohli protestovat, protože je živily právě tyto obludné projekty? Bojovali vůbec za lepší tvář Prahy nebo jen stáhli ocas před svými chlebodárci?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
