Jenže komáry přenášený virus zika, který v sobě nenosí stěhovavé ptactvo, nýbrž lidé a opice, skloňovaný u nás snad ve všech pádech a na všech informačních kanálech, v nejbližších týdnech ba ani měsících české luhy a háje rozhodně nezaplaví. I když zavlečení viru zika ze země jeho původu pro nás jisté riziko předsta­vuje. Především pak z dějiště letních olympijských her, které budou letos pořádány od 5. do 21. srpna v ohnisku obávané infekce, v brazilském Rio de Janeiru. Není totiž pravda, že se ne­mů­žeme od cestovatelů nakazit. Jako není pravda, že se u nás nenajdou komáři, schopní ší­řit viry horečnatých onemocnění. Ale i tak bude virus zika letos pro nás představovat daleko menší nebez­pečí, než jaké představují viry, po českých luzích a hájích komáry již roz­nášené. O těch však státní orgány i sdělovací prostředky svorně mlčí.

V padesátých létech mi­nulého století, tedy ještě před výraznějším nástupem globálního oteplování, obyvatelé jižní Moravy hovořili o horečnatém onemocnění prová­zeném, jak už to tak u horeček bývá, občasnými pocity zimnice, nazývaném „hodonka“. Ří­kalo se mu tak proto, že bylo nej­hojnější kolem Hodonína. Na webových stránkách léči­telů se dnes objevuje tvrzení, že šlo o formu evropské ma­lárie, která se dodnes údajně vyskytuje v oblastech jako Břeclavsko, Hodonínsko, Valtice, Znojmo, Novomlýnské  nádrže, Lednice, Kyjov, nebo Uherské Hradiště. Hlavně tam, kde jsou původní ba­žiny, záplavové oblasti, lužní lesy, všeli­jaké tůně a rybníky v nížinách, kde je také větší teplo než třeba v Krkonoších: to  všechno jsou  oblasti  s vyšším výskytem  komářích přena­šečů, jež odborníci nazývají „vektory“. Ovšem podle vyjádření expertů ze Státního zdravotního ústavu se na na­šem území lidská forma malárie už hezky dlouho nevyskytla. V případě malárie totiž není původ­cem onemocnění vir, ale parazitický prvok plasmodium (zim­nička). Základní dia­gnostika se provádí mikroskopicky v laboratoři, kde se určuje přítomnost para­zita na krevním ná­těru, přičemž z krve lze touto metodou určit i druh parazita. Mimo tuto diagnos­tiku existuje celá řada sérologických vyšet­ření a molekulárně biologických metod, kterými však pr­vok zimnička v posledních letech u nás podle zdravotníků nebyl v krvi pacientů odhalen.

K zajímavému vývoji v případě hodonky došlo v létě roku 1960, kdy V. Bárdoš a primář interního oddělení valtické nemocnice F. Sluka na jihu Moravy opakovaně serologicky vy­šetřili několik pacientů s horečnatými stavy nejasného původu. Podařilo se jim prokázat, že pů­vod­cem onemocnění je málo známý virus zvaný „ťahyňa" či Tahyna virus (TAHV). Definitivní důkaz byl podán o několik let později, kdy byl tento virus izolován i z krve jiných pacientů a nemoc byla popsána v literatuře jako „valtická horečka“. Od roku 1963 byla pak řada případů valtické horečky zdokumentována na Slo­vensku a na Moravě, ovšem mnohá onemocnění proběhla bez povšimnutí. V roce 1976 tento virus už stál za 15% případů letních onemocnění dětí v České republice, jak v odborné literatuře uváděli Hubá­lek a kolektiv. Je proto s podivem, že horečnatým onemocněním sužovaní lidé přestali být v 80. a 90. le­tech v souvislosti s tímto virem vyšetřováni. Protože se TAHV vyskytuje v celé řadě zemí, zajímali se v roce 2011 vědci z jedné laboratoře o genomové sekvence divokého typu TAHV shromažďova­ného od komárů po dobu 26 let. Získaná data naznačují, že jedna vakcína by mohla generovat re­akce neutralizační protilátky, po­skytující ochranu proti pato­genům skupiny kalifornské encefalitidy (CEV) z široké geografické ob­lasti.

Virus ťahyňa tedy patří do skupiny virů kalifornské encefalitidy. Kromě horečky se infekce tímto virem projevuje bolestmi hlavy a končetin, nechutenstvím, zánětem hrtanu a očních spojivek, leckdy však i podrážděním mozkových plen. V Evropě virus TAHV prvně izolovali V. Bárdoš a V. Danielová roku 1958 z komárů Aedes caspius a Aedes vexans na lokalitě poblíž slovenské obce Ťahyňa, po níž byl virus pojmenován. A jak se ukázalo, šlo o vůbec první komáry přenosný virus napadající obratlovce, patřící k bunyavirům atigenní kalifornské skupiny (která je s výjimkou Antarktidy a Austrálie dnes rozšířena po všech světadílech), zachycený ve střední Evropě. V ČR se přírodní ohniska TAHV nacházejí na jižní Moravě, na Ostravsku, v povodí Ohře, podél Labe, nebo na dolním toku Vltavy. Logicky tak v ČR řada lidí může, aniž by si to vůbec uvědomovala, valtickou horečku prodělat, přičemž jejich zdravotní potíže nejasného, či mylně dia­gnostikovaného původu, mohou být důsledkem infekce přenášené komáry.

Za hlavní přenašeče viru ťahyňa na území České republiky jsou označováni ko­máři rodu Aedes (tento rod je v současné době označován i za přenašeče viru zika). Konkrétně pak tyto tři druhy: Ae­des vexans, Ades cinereus a Aedes cantans. Komár záplavový či útočný Aedes vexans (z řeckého aedes = odporný, protivný a latinského vexare = trápit, poranit) je převážně letním dru­hem, ale i na konci jara bývá celkem hojný. Na Břeclavsku patří k nejdůležitějším původcům komá­řích kalamit. Oplozené samičky se rozletují do širokého okolí, přičemž od líhnišť se vzdalují až ne­uvěřitelných 10 km a velmi často zaletují do okolních obcí. Člověka napadají agresivně především za vlhkého počasí, ve stínu i za dne. Mezi významné kalamitní druhy komárů jižní Moravy patří rovněž komár šedý Ae­des cinereus (latinsky cinereus = šedý). Dospělý komár je poměrně drobný, zato však neodbytné samičky napadají člověka velmi agresivně, a to i ve dne. Komár obecný Ae­des cantans (latinsky cantans = zpívající) pak patří mezi poměrně velké druhy. Samičky napadají člověka v lese i ve dne, navečer mohou zaletovat částečně mimo les, ale v mnohem menší míře než druhy předchozí. U uvedených druhů komárů se virus TAHV přenáší transovariálně i sexuálně, což mu zaručuje dlouhé přetrvá­vání (perzistenci) v ohnisku. Komáři tak vlastně představují nejen přenašeče, ale i rezervoáry viru. Hostiteli viru jsou především příslušníci řádu zajícovití, ježci, malí hlodavci, příležitostně i netopýři. Protilátky byly deteko­vány u masožravců, skotu, jelenů, domácích prasat, divokých kanců a příle­žitostně u ptáků.