Podle posledních zpráv plánuje Donald Trump evropským zemím nabízet americký zkapalněný zemní plyn (LNG), čímž tak údajně hodlá snížit energetickou závislost Evropy na Rusku. Přičemž počátkem června již dorazil do terminálu u polského Svinoústí první tanker se zkapalněným zemním plynem z USA. Šlo o vůbec první dodávku amerického plynu z břidlicových ložisek do oblasti vý­chodní a severní Evropy. Jenže do Svinoústí již dováží svůj zkapalněný plyn LNG (liquified natural gas) ve speciál­ních tan­kerech Katar. Historicky první dodávka katarského LNG dorazila do nově postaveného ter­minálu ve Svinoústí v prosinci 2015. O vybudování tohoto terminálu, který je schopný pokrýt až třetinu pol­ské spotřeby plynu, rozhodla polská vláda v roce 2006, aby se pak o tři roky poz­ději státní plynárenská a ropná společ­nost PGNiG dohodla na dvacetileté smlouvě o dodávkách LNG s katarskou firmou Qa­tar Gas.

Jak se v posledních dnech ukazuje, Německo se bojí amerických sankcí proti Rusku, které ohro­žují plynovod Nord Stream 2, jenž by měl přivádět zemní plyn z Ruska do Německa (nový plyno­vod o plánované roční kapacitě 55 miliard metrů krychlových má mít terminál v Německu a provoz zahájit v roce 2019). „Energetické zásobování v Evropě je záležitostí Evropy, a nikoli Spojených států amerických,“ uvedli již ve společném prohlášení německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel a rakouský spolkový kancléř Christian Kern. Podle mluvčího německé kancléřky Steffena Seiberta pak americké sankce určené k potrestání Ruska mohou vést k postihu evropských firem: „To se nesmí stát. Obecně odmítáme sankce s extrateritoriálním účinkem, což znamená s dopadem na třetí země,“ prohlásil Seibert. „Chcete-li vyhrožovat firmám z Německa, Rakouska a dalších evrop­ských zemí pokutami na americkém trhu, pokud se účastní nebo financují projekty spojené se zemním plynem, jako je Nord Stream 2, přinese to zcela novou a velmi negativní kvalitu do evrop­sko-amerických vztahů,“ varovali Kern a Gabriel. Podle nich jde pouze „o prodej amerického zka­palněného zemního plynu a vytlačování dodávek ruského přírodního plynu na evropském trhu“ s cílem „zajistit práci v ropném a plynárenském průmyslu v USA“.

V roce 2009 začal Katar jednat s Tureckem o výstavbě plynovodu, kterým by jeho plyn proudil přes Saúdskou Arábii, Sýrii a Turecko do Evropy. Tuto koncepci podporovaly Spojené státy a Saúdská Arábie. Jenže pro tento plynovod neměl pochopení syrský prezident Bašár Asad, ani Rusko jako největší dodavatel plynu do Evropy, kam dodává zhruba třetinu plynu, který Evropané spotřebují. Katar se nenechal od svých plánů odradit, avšak složitá diplomatická jednání nakonec přerušilo arabské jaro, jehož první vlna v březnu 2011 dorazila ze severní Afriky do Sýrie. Oproti státům jako je Libye, Tunisko, či Egypt, propukly nepokoje v Sýrii se zpožděním, přesto se tu však během ně­kolika měsíců odehrála řada významných událostí, které ovlivnily vývoj situace v zemi. A je obecně známo, že při propuknutí občanských nepokojů tu v čele proti-režimní opozice stálo Muslimské bratrstvo, podporované Tureckem a Katarem. V červnu se pak již bojovalo ve městech na severu Sýrie, obsazených ozbrojenými protivládními složkami. Města byla obklíčena armádou a pomocí těžké techniky byly vládními jednotkami ostřelovány nepřátelské pozice. Načež střety ozbrojené opozice s vládními jednotkami vyústily v občanskou válku, kterou je Sýrie sužována dodnes.