Ze všeho nejdříve je třeba říci, že před nevhodným chováním nepřizpůsobivých spoluobčanů nemů­žeme zavírat oči. Proto také na kritizování cikánů není nic špatného. Na druhé straně zde ale platí, že pokud chci kritizovat Romy, měl bych vědět, koho že to kritizuji. Jenže v dnešní hektické době jen málokdo mívá čas na pročítání odborné literatury. Zkusím tedy čtenářům přiblížit alespoň některé analýzy a to nejdůležitější z nich zde shrnout do malé kompilace, která třeba někomu pomůže se v dané problematice zorientovat.

Začněme třeba tím, že v České republice žije pět skupin Romů. Přívlastky jako čeští a moravští, slo­venští, maďarští a olašští pak naznačují svébytnost těchto subetnických skupin, případně odlišnou historickou zkušenost, či rozdílný dialekt romského jazyka. Romové tedy netvoří jednolité společen­ství, ale dělí se do řady skupin a tyto skupiny pak dále do podskupin a rodů. Proč ale o těchto skupi­nách našich spoluobčanů již nehovoříme jako o cikánech, nýbrž jako o Romech? Inu, označení Rom (z původního Dom) je z hlediska etymologického hodně staré, podstatně starší než pojmeno­vání cikán. A není bez zajímavosti, že v Indii, kde je třeba původ romského etnika hledat, byli a do­sud jsou Domové především hudebníci. Proto také odborníci předpokládají, že samotný název Dom, z něhož vznikal Rom, byl původně profesionymem kasty hudebníků, což se u Romů promítalo, jak se u nás říká, do jejich genů. Proto také nakonec najdeme mezi Romy tolik dobrých muzikantů, i když někteří z nich neznají noty. Na indický původ Romů nepoukazují jen jazykové analýzy, ale také soci­ální struktura indické a romské společnosti spolu s různými zvyky a tradicemi. Jinak řečeno, o tom, že Romové pocházejí z Indie, není pochyb. A nic na tom nezmění ani výkřiky některých aktivistů, že sami Romové, kteří přicházeli do Evropy v 15. století, měli za místo svého původu označovat jakýsi Malý Egypt.

Pojmenování Rom ke svému označení již dlouho používají sami Romové: Rom = muž, Romňi = žena, Roma = lidé, ve smyslu příslušníci daného etnika. Tudíž je to jejich vlastní název (autetnony­mum), což o pojmenování cikán (aletnonymum nebo-li exogenní etnonymum) říci nelze. Označení „cikán“ je totiž odvozeno z řeckého slova „athinganoi“, odkazujícího na původní indickou kastu nedo­tknutelných (nečistých), tedy těch, kteří nemají být ostatními dotýkáni. Takové pojmenování s hanlivým nádechem není označením ná­rodnosti, ale označuje určitou skupinu lidí se specifickým způ­sobem života (dříve kočování) a cho­váním (drobné krádeže), přičemž například ve slovenštině dodnes taková skupina lidí nelže, ale „ci­gání“. V obecném povědomí (které nebere v potaz výjimky) se pak označení „cikán“ pojí s přídomkem či predikátem „nepřizpůsobivý“. Cikány charakterizoval Ottův slovník naučný takto: „O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký a žádost neukojitelná.“ V novějším Slovníku spi­sovného jazyka českého (1989) je pak ter­mín „cikán“ synonymem pro tuláka, lháře, podvodníka a zlo­děje. Proto také mohou být za cikány logicky označováni i různí „výtečníci“ neromského původu. Termín „gadžo“, kterým nazývají Romové pří­slušníky majoritní společnosti, rovněž neozna­čuje příslušníka nějakého konkrétního etnika (je to exony­mum). Původně šlo o název pro nerom­ského sedláka, dnes však pod termínem „gadžo“ rozumí Romové každého, kdo nepatří k jejich et­niku. Tedy nejenom Če­chy, ale třeba i u nás žijící Angličany, Ukrajince, nebo Poláky.

Všem zájemcům o romskou problematiku doporučuji fundovanou stať „Kapitoly z dějin Romů“ au­torky Jany Horváthové, která se v jedné z kapitol věnuje i struktuře romského společenství u nás. Zde se dozvídáme, že nejpočetnější zastoupení mezi Romy v České republice mají Romové sloven­ští, kteří tvoří asi 75–85 % z celkového počtu Romů v naší zemi. Většina současného romského oby­vatelstva v ČR totiž svým původem pochází ze Slovenska, protože po vzniku Československa (a později za socialismu) se vytvořily podmínky pro migraci (dobrovolnou i nucenou) v rámci tohoto státu. Čeští Romové přitom byli před vznikem Československa a za 2. světové války perzekuováni tak tvrdě, že jejich počet byl a dodnes je velmi nízký, stejně jako Romů původem německých.

Čeští Romové jsou nejméně ohroženi chudobou

Velmi výraznou komunitu s asi 10 % tvoří u nás Romové olašští, kteří se dále dělí na další skupiny, podskupiny a množství rodů. Zatímco jinde v Ev­ropě najdeme rozličné olašské skupiny, k nám v minulosti z Rumunska přicházely jen dvě: Lovárové (koňští handlíři) a Kalderaši (výrobci kotlů). V současné době u nás žijí většinou jen potomci někdejších Lo­várů. Poněkud povýšenecký postoj olašských Romů vůči příslušníkům ostatních romských skupin pak pramení mimo jiné i z rozdíl­ného přístupu k fyzické práci. Vykonávání těžké fyzické práce je pro Ola­chy znamením neúspěchu a nedostatku schopností mentálních. Naopak oceňováno je získávání fi­nančních prostředků činnostmi, kde je třeba více zapojovat myšlení (často spíše vychytralost), jako třeba v různých obchodních aktivi­tách a spekulacích. Vedle toho olašští Romové podnikají v oblasti služeb: provozují ubytovací a re­staurační zařízení, organizují námezdní práce a tak podobně. Někteří Ro­mové z této skupiny ovšem také neblaze prosluli jako kapsáři, navíc se v poslední době vel­kým problémem mezi Olachy, tak jako ve všech ostatních skupinách a rodech, stává dro­gová závislost. Zbývajících 10–15% na­šeho romského etnika pak představují především maďarští Romové. Jen nevýznamně se na rozvrst­vení ve statistikách podílejí zbytky původních, českých Romů (prakticky již integrovaných) a ně­mečtí Sin­tové. U nás žijící Sintové mají však zpravi­dla jádro své komunity (některé z příbuzných) v Ně­mecku.