Vypráví se, že tehdy se v autobuse jedoucím za lepšími zítřky sešli všichni pováleční prezidenti. Tu náhle vůz zastavil, došla nafta. Každý prezident komentoval situaci po svém. Jeden prohlašoval, že má plán, ať se ostatní nebojí. Druhý chtěl, aby si vyhrnuli rukávy a začačali autobus tlačit. Třetí žádal, aby se nejprve hledal viník, který způsobil, že nádrž je prázdná. A další zas že můžou přece jít pěšky, stejně jako šel on se svými vojáky z Buzuluku do Prahy. 

Když přišla řada na Husáka, chvíli mlčel a pak prohlásil: „Seďte klidně na svých místech a tvařte se že jedeme“. 

Ten příběh se asi nikdy neodehrál, ale je velmi podobný tomu, který dnes zažíváme s panem ministrem dopravy Pavlem Dobešem. Média nás den po dni informují, jak nefunguje registr motorových vozidel. Lidé přicházejí na úřady zbytečně, jednou dvakrát i pětkrát. 

A když se náhodou podaří vozidlo zaregistrovat, trvá to nekonečně dlouho. Firma, která registr zaváděla, pracuje i o víkendech, aby vychytala mouchy. Zlí jazykové tvrdí, že to měla udělat před spuštěním registru. A do toho vstupuje jakýsi pán, který vysvětluje, že to není vina softwaru, ale pracovnic, které nebyly předem proškoleny. „Však ony se to naučí,“ končí obhájce dodavatelské firmy. Ministerstvo dopravy se brání, že úkol zdědilo po odstoupivším ministru Vítu Bártovi. A také použije módní zaklínadlo: „Brusel přikázal, že nový registr musí začít fungovat od ledna 2013.“ Na proškolení a kontrolu systému času dost, řeklo by se.