K zamyšlení nad mrháním s veřejnými zdroji, zneužíváním politické síly a možné kriminalizaci Babiše mne přivedl facebookový příspěvek. Nevím, kdo je autorem tohoto sdíleného článku o Letech. Odkaz na tento příspěvek, ale i na podkladové zdroje k tomuto mému zamyšlení, se nachází, jak je u mne zvykem, v elektronicky dostupné verzi na webových adresách pod tímto zamyšlením. V každém případě skutečnosti v komentovaném příspěvku minimálně z drtivé většiny odpovídají tomu, co jsem již v minulosti o pracovním táboře v Letech psal po studiu různých pramenů, když jsem kritizoval znevažování obětí koncentračních táborů označováním tábora v Letech za tábor koncentrační, a to dokonce i ze strany některých našich ústavních činitelů. To, co se díky nacistům dělo v Letech, nebylo správné. Když by okupace nebylo, asi by stále chodili lidé z tábora domů, když by jim příbuzní či si sami našli práci, asi by se stále nemocní léčili v civilních nemocnicích, a to i přes neutěšené pracovní podmínky v táboře, asi by muži, než by si jinde našli práci, stále budovali cestu přes okolní lesy a zhodnocovali tak majetek příslušných vlastníků, asi by stále se lidé z tábora koupali v přilehlém rybníku Lipeš nejmenovaného soukromého vlastníka... Likvidace vepřína však vyvolává posoudit přístup ministerstva kultury nejen k obětem z dalších pracovních táborů, kterých na našem území bylo asi 200, ale i k tradicím našeho státu a zvážit, co asi nastane v brzké budoucnosti.

Pro naše ministerstvo kultury je asi důležitější než ochrana kulturního dědictví jednání s potomky lidí ze Sudet, podpora zhodnocení majetků u Orlíku likvidací zde stojícího vepřína, z kterého jde zápach na potencionální rekreační oblast, než prosazování péče o památky v Čechách a snaha o jejich dostatečné zabezpečení a pojištění za strany například soukromého subjektu, a to i typu církevní organizace, než jí půjdou veřejné zdroje. Prostě vynaložení veřejných zdrojů na majetky soukromých subjektů, které si své majetky dostatečně nepojistí, asi neznamená dle ministerstva kultury či dle Města Třinec nehospodárné nakládání s veřejnými zdroji. Zřejmě jich má Česká republika nadbytek, byť si to osobně nemyslím.

Zjištění, která přinesl požár historického dřevěného filiálního kostela Božího těla v Gutech, patřícího římskokatolické farnosti ve Stříteži jsou mimořádně alarmující. Dřevěný roubený kostel z roku 1563 se čtvercovým presbytářem i lodí, mohutnou štenýřovou věží z roku 1666 v průčelí a krytým ochozem pravděpodobně z 18. století byl typickým reprezentantem těšínských dřevěných kostelů. Při svém vzniku neměl nic s církví římskokatolickou společného. Až do roku 1654 sloužil jako luterský. Pak byl v rámci rekatolizace evangelíkům odebrán. Podobně jako řada dalších majetků přešel bez náhrady ke katolíkům, takže ti, co jej budovali, respektive jejich potomci, přestali mít možnost zde sloužit mše... Konec konců, v tomto se neliší od jiných majetků, z nichž též řada přešla „dobrovolně“ k římskokatolickým církevním organizacím a byla v jejich poctivém vlastnictví. Některé z těchto majetků později přešly na stát a buď se jim vracely, nebo za ně církev dostala vysoké odškodné. Kostel vyhořel 2. 8. 2017. Představitelé římskokatolických organizací jednají o veřejných zdrojích na jeho znovuvybudování s tím, že Město Třinec již vypsalo veřejnou sbírku.

Nikomu by nevadilo, že z veřejných zdrojů jdou účelně peníze na opravy památek, a to bez ohledu na to, kdo je vlastní. Vytváří naší historii. Kostel byl skutečně relativně významný. Od roku 1958 jej začal stát památkově chránit jako roubenou stavu lidového charakteru s velmi hodnotným vnitřním zařízením.