Velmi dobře znám jako advokát ekonomickou situaci některých našich spoluobčanů a to, jak jim stát pomáhá a jaké vytváří podmínky pro jejich obživu a vzdělávání, aby u nás vyrůstali zdraví a chytří lidé. Takže fakta:

1. Někteří chtějí zvyšovat výdaje na armádu. Nyní v roce 2017 jsou ve výši 1,08 % HDP a odpovídají 52,5 mld. českých korun. Do roku 2020 by výdaje Česka na obranu měly stoupnout na 1,4 procenta HDP. Postupně by pak měly v roce 2024 dosáhnout povinných 2 %, jak plyne z dohody členských států NATO, o jejímž přijetí u nás neproběhla podrobnější diskuse k posouzení její výše i k možnostem našeho rozpočtu. V nejbližších letech se tak rozpočet ministerstva národní obrany má téměř zdvojnásobit. Někdy jsme nějak převzali závazek, který odpovídá asi nejdůležitějším zájmům České republiky, proti kterým obživa obyvatel a jejích výchova je zanedbatelnou otázkou, jak vyplývá z kroků naší vlády.

2. O vybavení a technickém stavu řady našich škol je zbytečné více hovořit a jako rodiči ji známe. Tam mohou být různé názory a nelze to dostatečně porovnat se světem. Jsou však kritéria, která jsou statisticky prokazatelná. Počet žáků na učitele v České republice je významně vyšší, než je průměr v zemích OECD Mzdy učitelů vysokých škol jsou nyní v průměru nižší než mzdy absolventů těchto škol, což při nástupu stávající vlády neplatilo. Mzdy učitelů přes jejich nárůst například v regionálním školství (základní a střední školy) zaostávají cca o 8-9 % za mediánem vysokoškolsky vzdělaných odborníků v platové sféře (Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnanci jako odměna za práci pro zaměstnavatele, který je veřejnou institucí /tzv. veřejný sektor – stát, obec, kraj, státní fond, příspěvková organizace – kde se platy hradí z rozpočtu jejího zřizovatele – nebo školská právnická osoba apod./). Nízký plat stojí za problémem, že ze škol kvalitní učitelé odcházejí a musí učit i důchodci či lidé na výjimky, aby děti nezůstali bez učitelů. Za špatné peníze (a pro ne moc vhodné pracovní podmínky a psychicky mimořádně náročnou práci) není ani zájem do školství nastoupit, takže z ekonomických důvodů řadu absolventů pedagogických fakult raději nastoupí mimo školství. To má mimořádně závažné dopady na budoucnost našich dětí a nás osobně.

3. OECD uvádí v OECD Education at a Glance, 2016 (údaje jsou vztažené k zemím dle údajů zveřejněných k roku 2013), že veřejné výdaje do školství jsou v zemích OECD 4,8 % HDP, v ČR 3,4 % HDP, tj. z celkových veřejných výdajů jsou z veřejné výdaje na školství v OECD ve výši 11,3 % a v ČR 8,0 %.