Jako člověk středu bych asi neměl souhlasit s názory mého kolegy vyjádřenými v jeho příspěvku na facebooku na stav právní prostředí a to zvláště, když jej považuji za „pravičáka“. Přesto jsem za ně vděčný, protože není důležité až tak, jestli je člověk orientován vlevo či vpravo, ale zda je poctivý a chytrý. Tito lidé se většinou na zásadních věcech v zájmu celku dohodnou a navíc často dospívají k stejným závěrům. I já považuji i naše právní prostředí za nepřehledné dokonce i pro odborníky. S kolegou v převážném rozsahu jeho příspěvku jednoznačně souhlasím. Za jeho příspěvek mu děkuji.

Oponuji však jím vyjádřené zásadní tezi o škodlivosti komor s povinným členstvím. Koncem roku 1990 jsem začal funkcionařit v právním prostředí. Byl jsem na návrh z pléna sněmu doplněn do kandidátky a později zvolen i do dozorčí rady a pak k svému překvapení při hlasování jejich členů ze čtyřech kandidátů za předsedu Dozorčí rady Komory komerčních právníků České republiky. Tuto funkci jsem vykonával až do sloučení této komory s Českou advokátní komorou v roce 1996. V ní jsem působil po sloučení těchto komor jako předseda kontrolní rady a později jako člen kontrolní rady. Bafuňařil jsem v komoře s povinným členstvím přes dvacet let, než jsem se postupně soustředil na žádost tehdejšího předsedy Jednoty českých právníků JUDr. Motejla, na funkci předsedy Kontrolní komise Jednoty českých právníků navazující na tradici Jednoty právnické v Praze z r. 1864 přerušenou jen ve válečném období. Snad proto něco málo o chodu komor ať s povinným či dobrovolným členstvím vím a mohu posoudit jejich přínos i škodlivost. Je o mně navíc známo, že jsem často kritizoval představenstva komor a to i na sněmech. Snad proto, a to i s ohledem na skutečnost, že již 3 roky nepůsobím jako funkcionář v komoře s povinným členstvím, mne nebude nikdo považovat za podjatého a prosazujícího něčí specifické zájmy.