Plzeň – evropské město kultury...

 

V Plzni se jedná o spor více než tříletý a ani letos to nevypadá na zdárné řešení. Do cesty výstavbě obřího obchodního centra Aréna/Corso společností Amádeus v samotném středu města, na místě Domu kultury Inwest se postavilo občanské sdružení Plzeňané. A přestože investor mazal vydatně a vytrvale med kolem pusy mnohých obyvatel města o krásném centru volného času, plného obchodů, administrativních prostorů, služeb a kultury, sítě nových cyklostezek, zeleně, centra pro rodiny s dětmi a samozřejmě – minimálně tisícovce nových pracovních míst a zakázek pro místní firmy, a to vše již v roce 2015, nepodařilo se mu prozatím svůj svod dovést do konce. Neúnavná práce mnohých z občanského sdružení i jiných iniciativ, která se mocným při penězích i pánům z radnice postavila na odpor, to dotáhla až k ojedinělému soudně nařízenému referendu. Letos v lednu se ho zúčastnilo 42% z celkového počtu v Plzni oprávněných voličů, proti stavbě se vyjádřilo 63% účastníků referenda, jejichž hlasy byly platné. Je tak patrné, že mnozí se již nenechají zmást a vědí, že „zeleň“ znamená mnohdy pár zelení rozhodně nebujících keříků uvězněných v květináčích, kultura obchodních center pak koncert trdlující hvězdičky z pořadu Superstar, volnočasové centrum pro rodiny rovná se velký hamburger a administrativní prostory že se stavějí pro administrativu, která ve své podstatě již neexistuje. Navíc ani lákadlo super rychlé výstavby, která se vždy také super rychle prodraží a kvalitu rozhodně nezaručuje, pokorné měšťáky nezaručuje. Bohužel však ani s vyhraným referendem není všem bitvám konec.

 

V únoru krajský soud zamítl žalobu čtyř Plzeňanů, kteří chtěli plebiscit zpochybnit. Výsledek referenda je tedy pro zastupitele města Plzně zavazující. Vedení města však stále ještě dumá, jak má po referendu postupovat, aby předešlo hrozbě, že by muselo investorovi platit stamilionové náhrady za zmařenou investici. Společnost Amádeus zaslala zastupitelům Plzně dopis, ve kterém je informuje o svém plánu stavbu zmenšit tak, aby nezasahovala na pozemky města. Ani to ale nemůže být po referendu, které říká, že na místě zbořeného domu kultury nemá být obchodní zařízení, přijatelné. Tahanice pokračují a vymýšlejí se mnohé kličky. Město musí vypovědět smlouvu na okrajové pozemky, které má investor v nájmu do letošního 30. června a poté by mělo být také ihned zrušeno územní řízení a vyhlášena nové architektonická soutěž na dané území. Ve hře je také míra nezávislosti stavebního úřadu. Vše se protahuje, zdržuje a občanským iniciativám nezbývá než čekat a monitorovat další tahy jak radnice tak investora, případně hlasitě upozorňovat na jejich regulérnost. Plzeňáci jsou čím dál tím více naštvaní, někteří především na aktivisty, kteří „do toho“ začali šťourat. Je totiž jasné, že celá sranda o centrum města se už nyní velmi prodražila, a prozatím i do budoucna je místo srdce města velká díra místo toho, aby zářilo neonem a dalo se v něm pěkně utrácet. Aktivisté se brání, že chybu města, i když se stala před lety a možná záměrně, nelze prostě jen tak přehlédnout. Investor tlačí na radnici a je rozhodnut stavět alespoň část ze svého plánu a radnice se snaží zdržovat, jak to jen jde. Každý krok, který má v dané kauze podniknout, dělá na poslední chvíli, aby všichni ti otravní nemohli včas reagovat. Vypadá to na dlouho, ale možná je lepší díra a doutnající spor o ní, než nový, obří, betonový obchodní komplex pro spoustu hloupých ovcí. Díky vám všem, kterým není kvalita života lhostejná! A propós – pro rok 2015 získala Plzeň titul Evropského hlavního města kultury, takže tiše i hlasitě doufejme, že do té doby neprohraje skutečná kultura se skutečnými lidmi svůj boj proti zástupcům těch stále kolem peněz se točících, ani nevím, jak je správně nazvat.

 

Olomouc

 

Tak už jsem s jednadvacátým stoletím doufala, byla jsem o tom přesvědčená, že je výškovým budovám odzvoněno, že skončila ta směšná babylonská filosofie: „Výše k oblakům a ještě výš a výš, sešoupnout Boha z jeho piedestalu.“ Celé dvacáté století nám dalo za vyučenou, jak malí ve skutečnosti s takovými stavbami jsme. V Pchjongjangu také začali stavět - 330 metrů vysoký,105 patrový, se třemi tisíci pokoji, samozřejmě, největší a nejvyšší mrakodrap na světě. Stavba měla trvat dva roky, slavnostně být otevřena v roce 1989, a dnes po čtyřiadvaceti letech se stále nemají první hosté možnost kde ztratit. Časopis Esquire mimochodem označil tuto stavbu za nejpříšernější budovu v dějinách lidstva.

 

I v našich končinách se zase jedna výšková chystá a to v jednom z nejhezčích měst z dlouhou historií, v Olomouci, na území druhé největší památkové rezervace v republice, navíc zapsané v seznamu UNESCO. Na Šantovce, v devastovaném areálu někdejší továrny Milo Olomouc, na břehu Mlýnského potoka, vzniká – za zhruba deset miliard korun českých – obytná čtvrť, obchodní centrum a kancelářský komplex s dominantou v podobě výškové budovy. Její projekt pochází z londýnského ateliéru Benoy. „Design dominanty má skutečně světovou kvalitu, je elegantní a subtilní zároveň. Budova je orientovaná směrem na východ – západ, bude mít 75 metrů na výšku a 22 pater,“ popisuje výškovou stavbu v tiskové zprávě Luděk Schmidt z pražské společnosti SMC Development. Údajně také nezastiňuje historické panorama, jak by jen mohla, že... Budov podobného či téměř totožného typu již vyprojektoval nejen ateliér Benoy mraky. Každé větší město na světě musí mít nějaký nahoru zdvižený nos. Administrativní budovy, kancelářské komplexy a výškové budovy se staly stigmatem naší doby. Když se loď lidského zapisování, zaznamenávání a nesmyslného evidování potápí, bývají tyto budovy první opuštěné, mrtvé a k ničemu. I ta olomoucká, mimochodem ale obytná, bude-li dostavěna, rozhodně nebudou perlou města. Jsou to jen ty metry do výšky a patra, která mají ohromovat teď a tady, aby někdo někde na radnici zpychl, to musíme také mít, a na projekt se nabalil co největší balík peněz, který bude co nejdříve velmi nepřesně rozdělen. O budoucnost nejde, natož o nějaký historický kontext a panorama města.

 

I v Olomouci se zvedla silná vlna kritiky. Protestní petice veřejnosti i odborníků mají na olomouckém magistrátu na stole již rok, poslední únorová je pak apelem na korektní a zákonný průběh územního řízení včetně důsledného posouzení přípustnosti výškové stavby v ochranném pásmu městské památkové rezervace a vlivu této stavby na městskou památkovou rezervaci v Olomouci. Vše pod taktovkou sdružení Za krásnou Olomouc, sdružení pro kulturu, urbanismus, památkovou péči a životní prostředí. Zadavatel i zpracovatel nového územního plánu Olomouce měli v době vzniku jeho konceptu k dispozici odbornou analýzu výškového zónování města. Naznačovala, kde a za jakých podmínek by výškové stavby v Olomouci nenarušovaly ani jeho urbanismus, ani jeho cenné panorama. Na druhé straně jasně definovala plochy a výškové úrovně, které už by byly pro město devastující. Bohužel zrovna pro tato nevhodná místa navrhli autoři nového územního plánu třetí olomouckou výškovou budovu. Nikdy nebyla otevřena odborná diskuse, která by oba protichůdné přístupy vyhodnotila, případně je doplnila o další potřebné pohledy. Právě proto jsou aktivity všech sdružení, která se postaví do cesty toku radniční svévole, tak důležité. V tomto případě jim do karet hraje také pověst města Olomouc. Jak se údajně říká mezi investory v Praze – je to město, ve kterém „nic nejde“, což znamená, že památková péče tu klade příliš mnoho odporu. Tak je vydržet!