23. 9. 1940 Hitler prohlásil, že „z historických a rasově politických důvodů považuje pro větší část národa Čechů za možné, pokud zároveň s tím bude rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část Čechů vyloučena.“ Na to Hitler počítal s obdobím sta let [Brügel]. Výhradní realizací tohoto plánu pověřil týž měsíc K. H. Franka, který tento úkol plnil až do konce války [Küpper].

René Küpper uvádí konkrétní podíly oněch skupin v české populaci zjištěné statisticky průkazným způsobem pražskou pobočkou Hlavního rasového a osidlovacího úřadu. Z vyšetřeného vzorku osob v období od září 1943 do února 1945 bylo 31,2 % české populace uznáno za „žádoucí, respektive únosný přírůstek obyvatelstva". To sice byl nižší podíl Čechů vhodných pro okamžité poněmčení, než Němci předpokládali (50 %), ovšem do kategorie osob vhodných pro „proces opětovného poněmčení" bylo zařazeno dalších 62 % Čechů [Küpper].

Detlef Brandes tvrdí, že až 85 % Čechů podle výše uvedeného průzkumu bylo „schopno poněmčení“ a 15 % coby „rasově nevhodných“ poněmčení schopno nebylo [Brandes].