Konzervativní pravice vyvolala v neděli 30. listopadu 2014 referendum pod heslem „Zachraňte naše zlato!“ Jeho cílem bylo demokratickým rozhodnutím přimět Švýcarskou národní banku, (která je již tak národní jako ČNB), aby udržovala 20 % devizových rezerv ve zlatě a aby 30 % švýcarského zlata, které je uloženo v zahraničí, převážně v Kanadě, bylo repatriováno do Švýcarska. Tato repatriace se nedávno podařila potichu a bez referenda chytrým Holanďanům. A dnes totéž chtějí Francouzi a Němci.

Mnoho povyku pro zlato

Zlaté krytí měny se v minulosti ukázalo v minulosti vždy problematickým. Po určité době se stalo zlaté krytí peněz brzdou ekonomického rozvoje, tudíž docházelo k jejich falšování a postupnému nahrazování plíšky. Velmi zajímavým způsobem hovoří o úloze zlata při krytí měny tento pán. Video doporučuji ke shlédnutí, může nám pomoci otevřít oči.

Díky papírovým, a hlavně virtuálním penězům, byl proces hospodářského růstu urychlován až do neúnosnosti. Pomohl k tomu rozmach digitální techniky, tvorba nekrytých peněz prostřednictvím dluhu komerčními bankami. Nekonečný extenzivní růst ekonomiky planeta stejně nemůže unést z ekologických důvodů. Přesto se zlato v době hroucení měn a turbulentních krizí stává určitou pojistkou a má jako devizová rezerva své místo. A domnívám se, že se s ním bude i částečně při vytváření nové světové měny počítat.

Jak okrást národy

Centrální bankéři, včetně těch českých, se nás snaží přesvědčit, že zlato v bilancích centrálních bank nemá místo, poněvadž je výhodnější ho nahradit cennými papíry, většinou dluhopisy spřátelených bratrských zemí. Tak jsme to měli se SSSR, tak to máme i nyní. Tehdy nás ale nenutili měnové zlato prodávat.

A tak jsme opět u kořene věci: Kdo ovládá tisk peněz, ovládá národy. Švýcaři jsou s námi již v jednom kotli. Zhroutí-li se euro nebo dolar, bude to mít neblahé následky i na jejich dosud velmi dobrou životní úroveň.