Jako byznysmen podnikající v mnoha sférách, především ve stavebnictví, realitách, a showbyznysu, předsedající a zasedající v radách 515 společností, projezdiv Ameriku křížem krážem, nemohl nevidět, kterak se rozrůstá rezavý pás Ameriky v čele se zbankrotovaným Detroitem, dřívější hrdosti průmyslové Ameriky, udávajícího tón růstu jejího bohatství. Situace je nyní daleko horší než zápal plic. Do zahraničí se za většími zisky podle různých údajů z USA odstěhovalo na sto tisíc závodů. Vnitřní trh a vnitřní spotřeba jako tahouni rozvoje ekonomiky zeslábly. Vláda prezidenta Obamy vytvořila dluhů více než všichni jeho předchůdci dohromady. Navíc establishment zděděný po Obamovi za nebývalé podpory mediálních prostředků se nezřídka staví proti politice svého představeného a trvale mu hází klacky pod nohy.
Níže uvedená část navazuje na předchozí analýzu 150 dní Trumpovy vlády - čtete ZDE
Problémy, se kterými se americký prezident setkal již v předvolební kampani, podrobně z mnoha stran proanalyzoval Viktor Titkov v knize „Donald Trump – hrůza neokonů nebo jemná hra elit“. Tato analýza je cenná tím, že mnohé postřehy a závěry platí dodnes a dávají možnost plastičtěji chápat osobnost amerického prezidenta a jeho další kroky ve vnitřní a zahraniční politice USA. Přiblížit čtenářům tyto poznatky v rámci článku je z hlediska tiskového prostoru nemožné. Omezíme se proto pouze na jeden z nich, který z hlediska dalšího vývoje ve světě může mít zásadní význam a nedozírné důsledky.
V předvolební kampani 23. února 2016 Trump k velkému údivu globální finanční elity vyzval k provedení úplného auditu Federálního rezervního systému (FRS), což není, jak by se mohlo zdát, státní orgán USA, nýbrž soukromý podnik špičky světové finanční elity v čele s Rotshildy, Rockfellery, Wardburgy a několika dalšími, stvrzený zákonem, podepsaným 23. 12. 1913 prezidentem Wilsonem, jako vděk za profinancování jeho volební kampaně. Na smrtelné posteli se Wilson posléze pokál, že tímto podpisem zradil národ, neboť předal emisi dolarů do rukou finančních makléřů. Svět od této události trpí dodnes. Tuto chybu se pokusil napravit J. F. Kennedy, který vydal směrnici zmocňující ministerstvo financí k emisi dolarů na bázi stříbra. Když jich byla vytištěna jedna miliarda, J. F. Kennedy byl zavražděn. Od té doby se žádný americký prezident neodvážil třeba jen dotknout otázky emise dolaru. Pouze prezidentovi Eisenhowerovi se ještě před tím dostalo té cti navštívit Fort Knox a prohlédnout si úložiště zlata, aniž by ovšem mohl získat nějakou komplexní zprávu o celkovém stavu věci. Od roku 1913 se tedy žádný hluboký audit FRS nekonal. Až po krizi 2008, když během tří let vyšlo najevo, že FRS nezákonně bez souhlasu kongresu téměř zadarmo vydal úzkému kruhu bank v USA a Evropě na 16,1 biliónů dolarů, vypukl skandál, který dal podnět k rozpracování zákona k provedení hlubšího auditu. Návrh zákona však neprošel v senátu, když k jeho schválení v únoru 2016 chyběly dva hlasy.
Když v rámci prezidentské předvolební kampaně sdělovací prostředky vznesly vůči H. Clintonové dotaz ohledně situace v bankovnictví, tato doporučila, aby se přistoupilo k dalšímu posílení velkých bank, tedy těch, které byly nota bene za krize označeny za příliš velké než aby zkrachovaly.
Sto námitek proti FRS
Donald Trump má na uvedené otázky na rozdíl od H. Clintonové odlišný názor, přičemž ve svých stanoviscích čerpá mimo jiné z dokumentu pod názvem „Sto námitek proti FRS“, jehož autorem je novinář M. Snyder. Zde jsou některé z nich:
1. Zvykli jsme si myslet, že u nás máme vládu, „představující lid, řízenou lidem a pracující ve prospěch lidu". Avšak pravda spočívá v tom, že skupina osob, zabývající se ústředním plánováním, nikým nevolená a nikomu odpovědná, ovlivňuje naší ekonomiku takovým způsobem, jaký nemá nikdo v naší společnosti.
2. FRS (Fed) reálně není na vládě závislý. Fed věrohodně dokázal u federálního soudu, že není agentem federální vlády a v důsledku toho nespadá pod Zákon o svobodě informací (Freedom of Information Act).
3. Fed otevřeně přiznává, že jejích 12 regionálních bank jsou „do značné míry organizovány jako soukromé korporace".
4. Regionální banky Fedu vydávají akcie členským bankám a tyto jsou jejími vlastníky.
5. Sto procent držitelů akcií Fed jsou soukromé banky. Vláda USA nevlastní žádnou z nich.
6. Fed není agentem federální vlády, byla mu však udělena práva na regulaci našich bank a finančních institucí. (Což je nesprávné).
7. V souladu s článkem 1 oddílu 8 Ústavy USA, pouze americký kongres je zplnomocněn k emisi peněz, regulovat hodnotu cizí měny, stanovovat standardy vah a měr. Otázkou proto je, na jakém základě se touto činností zabývá Fed.
8. Pohlédnete-li na dolar USA, v jeho horní části je na něm napsáno: Federal Rezerve note. Ve finančním světě se pod termínem „note" rozumí dlužní úpis.
9. V roce 1963 prezident J. F. Kennedy vydal směrnici 11110 (Executive Order 11110), která státním financím dala za úkol emitovat United States notes, vydávané přímo vládou USA a nikoliv Fedem. Brzy na to byl zavražděn.
10. Mnohé z těchto bankovek, nespojených s dluhem, vydaných při Kennedy, se dosud nachází v oběhu.
Posledních pět námitek říká:
95. Vypůjčovatel je sluhou věřitele, a Fed z nás všech učinil dluhové otroky.
96. Dluh je formou sociální kontroly, a globální elita využívá tento dluh k tomu, aby vládla nad všemi ostatními. Před 40 lety náš celkový dluh činil v našem (americkém) systému (vládní dluh, celkový dluh podnikatelů, celkový spotřebitelský dluh atd.) 3 bilióny dolarů. Nyní celkový dluh činí 60 biliónu dolarů (a od doby napsání zmíněné analýzy se ještě zvýšil).
97. Pokud se nestane něco dramatického, pak naše děti a vnuci budou po celý svůj život zůstávat dlužními otroky, protože budou muset obsluhovat naše dluhy a platit za naše chyby.
98. Nyní, když jste získali tuto informaci, leží na Vás odpovědnost za to, aby tuto situaci bylo možné nějakým způsobem změnit.
99. Kongres má možnost Federální rezervu zlikvidovat, kdykoliv si to bude přát. Avšak v současné době valná většina našich politiků zcela podporuje existující systém. Nic se samo o sobě nezmění do té doby, dokud americký lid nezačne požadovat změnu.
100. Konstrukce Federální rezervní soustavy od samotného začátku byla škodlivá. Pokud nebudou přijata rychlá opatření, naší finanční soustavu čeká hrozivý kolaps.
Co k tomu dodat?
Pokud se Trumpovi a jeho kolegovi demokratovi Sandersonovi v této otázce podaří příslušný návrh zákona prosadit a Kongres jej opět nepohřbí, mezinárodním bankstérům nastanou těžké chvíle. Bitva kolem této otázky bude nesmírně tvrdá a bude mít se vší pravděpodobností podobu zápasu bez pravidel, kde je dovoleno vše. A to je také jeden z hlavních důvodů, proč je pro globální finanční kruhy tak urgentní snaha vyhodit Trumpa z prezidentského křesla dříve, než k této akci zatroubí na povel. V zájmu nevyvolání nežádoucí turbulence a la Hamburg budou přijímána opatření, která prezidenta sváží po rukou a po nohách tak, že se přes veškerou jeho energičnost a důmysl nebude moci k zahájení akce vůbec dostat. Nynější návrh zákona, který umožňuje prezidentu odvolat sankce proti Rusku pouze se souhlasem kongresu, je toho příkladem.
Není rovněž náhodou, že se v posledních dnech do této záležitosti zamíchal nový element, který může sloužit jako argument pro to, že realizace podobné akce není zapotřebí. Předsedkyně Federální rezervy USA Janet Yellen 27. 06. 2017 vyslovila hluboké přesvědčení, že finanční krize se během našeho života více opakovat nebude, neboť bankovní systém se stal stabilnějším díky dozoru regulátora a zvýšení úrovně kapitálu kreditních bank. Svá tvrzení opírá o to, že v minulém roce 34 bank, tvořících základ amerického bankovního systému, prodělaly stresové zkoušky, které prokázaly, že jsou schopny díky akumulovanému kapitálu překonat spád nepříliš velkého rozsahu. Podle Yellen všechny největší banky USA nyní odpovídají standardům finančního zdraví stanovených FRS.
Jak stvrzuje nositel Nobelovské ceny za ekonomii Joseph Stiglitz Janet Yellen je nesporně velice zkušená bankéřka jak po praktické tak i teoretické stránce. Nicméně Stiglitz sám poukazuje na „mouchy“ složivšího se globalizačního systému, který svou podstatou produkuje neustále rostoucí nerovnost mezi bohatými a chudými, podporovanou deregulačními zásahy do ekonomiky, systémem nejrůznějších úlev pro bohaté a posilováním daňového tlaku na chudé s narůstajícím omezováním jejich dostupnosti ke službám kvalitního zdravotnictví a ke školnímu vzdělání jako součásti snižování životní úrovně. Dokládá to mimo jiné konstatací, že „mediální příjem pracovníka mužského pohlaví na plný úvazek je nyní v USA nižší než před 40 léty“ 1/. Může snad Yellen tento trend zastavit a vyloučit faktory tvořící podhoubí pro vznik další krize? Odpověď je na čtenáři.
Odpor k provedení auditu Fedu posiluje podezření, že zlato v trezorech už vůbec není či o existenci falešného zlata z wolframových cihel pokrytých zlatými fóliemi. Podezření posílil fakt, že při útoku 11/9 na Dvojčata se řízeným odstřelem zhroutila i sousední 47 patrová ničím nezasažená budova WTC 7, v jejichž útrobách se nacházelo úložiště zlata, kde se však při odstraňování trosek žádné zlato nenašlo. Zadruhé když se v roce 2012 Bundesbank rozhodl repatriovat z Fedu 300 tun zlata, po delších tahanicích jich s odvoláním na technické potíže obdržel až v roce 2013 pouze pět tun s tím, že další část bude dodána do roku 2020. Na dotazy novinářů, kde to zlato vlastně je, odpověděl Paul Craig Roberts, bývalý zástupce ministra financí jasně a jednoznačně: centrální americká banka již vůbec žádné zlato nemá (They Do Not Have Any More Gold).
Tyto informace nejsou bezúčelné. Týkají se v plné míře i nás, neboť naše korunová měna je vázána na americký dolar jakožto světovou rezervní měnu. Světová měna je devalvována tištěním inflačních "peněz ze vzduchu" (fiat money) do takové míry, že se jí přestává věřit. Proto také cena zlata a jiných cenných komodit na trhu stále stoupá.
P.S.: Už je to tady!
Než tento článek stačil odstartovat do redakce, ze zámoří přišla zpráva, že kongresman Brad Sherman předložil ve sněmovně reprezentantů návrh na posouzení otázky impeachmentu prezidenta USA Trumpa. Obviňuje ho v tom, že bránil soudní moci při vyšetřování styků jeho a členů jeho předvolební kampaně s Ruskem. Sherman dále dovozuje, že stávající (ale blíže nespecifikované) informace umožňují důvodně předpokládat, že Trumpova společnost se snažila získat podporu z Ruska. Kongresman vyslovil rovněž přesvědčení, že besedy Trumpa s bývalým ředitelem FBI J. Comeyem a následné jeho zproštění funkce rovněž představují obstrukci pro výkon soudního šetření. Sherman proto bude usilovat o to, aby právní výbor sněmovny representantů provedl slyšení, týkající se maření soudní šetření ruského vměšování do amerických voleb. Bude to běh na dlouhou trať, která Trumpovi zkomplikuje prostor pro řešení vnitřních a celosvětových problémů, což v nynějším rozháraném světě není záležitostí se znakem plus.
Ad finitum
Protože mezi Trumpem a Putinem se při setkání v Hamburku vytvořila pozitivní „chemie“, jak to nazval západní tisk, americký prezident vyslovil ochotu pozvat ruského kolegu do Bílého domu. S ohledem na výše uvedená obvinění není divu, žetermín schůzky odložil až na chvíli, „kdy na to bude vhodná doba“.
Po návratu prezidenta Trumpa do Bílého domu se stala nevídaná věc. Trump se uzavřel do sebe a tři dni se neukázal na veřejnosti. Měl zřejmě o čem přemýšlet. Putin se zřejmě ukázal úplně jinou osobností než jak jej ukazují a líčí americká media tedy coby zlosyna nejvyššího kalibru, a jeho pojetí na řešení dvoustranných a světových problémů se nesla v podstatně jiném duchu, než jak je líčí materiály, připravované esteblishmentem jako informační podklady pro prezidenta. Putin mu nepochybně dal řadu námětů k přemýšlení, což je z hlediska bojovníků Deep state záležitost hříšná. Trump si rovněž musel nechat projít hlavou jednání Dvacítky o globálních problémech, kde se mu dostalo od Evropanů řady výtek zejména pro jeho postoje k otázkám klimatu. Příznakem života Trumpa za této situace bylo jen jeho občasné "twitnutí".
1/ J. Stiglitz: The Great devide, str. 302 (ruské vydání).
2/ ZDE
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
