Jsou dva hlavní důvody, proč se máme zbavit kultu demokracie. Prvním důvodem je skutečnost, že potřebujeme prosadit takové dobra, která veřejnost odmítá. Veřejnost ne dost dobře chápe vyšší hodnoty typu multikulturalismus, genderismus či záchrana planetárního podnebí. A pokud chcete prosadit hodnoty, které veřejnost kvůli nepochopení odmítá, musíte vsadit na jiné nástroje než na demokracii.

Druhým důvodem je neexistence alternativy. V dávných dobách existovala možnost volby. Někdo chtěl více státního pečovatelství, více přerozdělování, více regulací, někdo tohoto všeho méně. A podle toho občané volili z vějíře politické nabídky. Dnes jsme v situaci jiné. Dnes už nejde o titěrné nuance politických programů. Jde o naše bytí či nebytí. Vývoj pokročil, a na samém vrcholu tohoto vývoje stojí Česká republika, která se tak stala demonstrativní laboratoří pro ověření fungování systému, který je v ostatních hodnotově správně orientovaných evropských zemích teprve zaváděn.

V čem je ČR tak vepředu? Podívejme se na zdejší politickou situaci. I zde, jako v dalších liberálně demokratických zemích, působí na veřejné scéně síly dvojího typu. Na jedné straně jsou síly svobody, inkluze, zodpovědnosti a pokroku. A na druhé straně jsou populisté, extremisté a reakcionáři.

A ČR je unikátem v tom, že všechny síly dobra jsou naštěstí právě u moci a všechny síly zla jsou naštěstí mimo vládu. Nebo ještě jinak, ostřeji: všichni, kdo jsou vůbec přijatelní, jsou už u moci, zatímco všichni v opozici jsou pro účast ve vládě nepřijatelní. (Nedávný odchod Pirátů z vlády je detailem, který systémovou čistotu politického uspořádání u nás nemohl narušit.)