Politická rozhodnutí s gigantickými dopady na ekonomiku i na svobodu lidí se dělají dál a veřejná debata k procesu jejich přijímání nijak nedoléhá. I proto bylo tak snadné bez ohledu na nová zásadní zpochybnění alarmistických teorií přijmout nové drakonické závazky jak na zářijovém „klimatickém summitu“ OSN, tak při říjnovém jednání o „energeticko-klimatickém baličku“ Evropské unie.

Hluchost politiků vůči veřejné debatě na toto téma má mimo jiné za důsledek i fakt, že debata sama vlastně pomalu utichá. Klimatičtí alarmisté už nemají co nového říci, poslední data se obracejí spíše proti nim a hlavně: dosáhli svého. A tzv. klimaskeptici začínají být unaveni z faktu, že tvrdá data a argumenty nic neznamenají, že vládám stačí ideologie a přání zájmových skupin. Přesto si dovolím k tématice „ globálního oteplování“ ještě něco říci.

Lidé, kteří zpochybňují oprávněnost, nutnost, nespornost, efektivitu a rozumnost drtivých zásahů do ekonomiky a svobody lidí, obvykle řetězí své výhrady do známého žebříčku.

1. Je sám fakt aktuálního globálního oteplování nesporný? (Zde je ochotna defétisticky souhlasit i velká část „klimaskeptiků“ – přestože data zdaleka nejsou nesporná – a spokojí se jen se zpochybňováním rychlosti a mimořádnosti údajných klimatických změn.)

2. Pokud platí odpověď ano na první otázku, platí, že je tento jev dominantně způsoben člověkem, především spalováním fosilních paliv a uvolňováním kysličníku uhličitého do atmosféry? (Zde tzv. klimaskeptici tvrdí, že vliv člověka je minimální nebo žádný, a poukazují na jiné než antropogenní vlivy na údajné oteplení.)