Rusko a Švédsko si vzájemně vyhošťují diplomaty a zavírají konzuláty. Patrně je to příspěvek k sobotním stým narozeninám největšího světového diplomata naší éry, Henryho Kissingera (více ZDE). Jeho krédem bylo: Diplomacie je tu od toho, aby umožnila udržovat v chodu komunikační cesty, kterými mohou probíhat jednání často i na smrt znepřátelených mocností.

Proto po staletí existuje institut diplomatické imunity, proto už od starověku strpěli i největší nepřátelé na svém území vyslanecké mise svých soupeřů, konkurentů, protivníků i nepřátel. Dokonce i země ve vzájemné válce dbaly na nedotknutelnost recipročních diplomatických misí. A pochopitelně – už od starověku byly tyto diplomatické ostrovy používány a zneužívány ke sběru informací, či dokonce ke špionáži. Dělaly a dělají to všechny země, přesto to nikdy nepřineslo smrt diplomacie. Přichází nová doba, kdy budou mluvit pouze zbraně?

Ono to totiž bývá tak, že i nepřátelé se občas navzájem k něčemu potřebují. K humanitárním akcím, k výměně zajatců, k příměří kvůli náboženským svátkům, k různým dohodám typu „něco za něco“. Takových příkladů, často i velmi slavných, je v historii mnoho. Kissinger považoval válku za selhání diplomacie. Takže když diplomacii zrušíme, nebude mít co selhávat a nastane věčný mír?