Právě že vůbec ne. Všechna tato opatření jsou ryzím politikem a také společenským tématem pro širokou veřejnou debatu, nikoli materií, o které se rozhoduje výhradně v laboratořích a na výzkumných pracovištích. COVID 19 pochopitelně není jedinou nemoci, sužující lidské zdraví. Dokonce není ani jedinou nakažlivou nemocí. Přesto se s touto nemocí (či spíše syndromem) zachází naprosto odlišně.

Vezměme si třeba ebolu. Nebo AIDS. Nebo syfilis. Nebo sezónní chřipku. I kolem těchto nemocí se vždy šířily rozmanité věrohodné i méně věrohodné teorie. Byly snad někdy s tak ohromným úsilím zakazovány? Známe i okrajové názory, podle kterých jsou chemoterapie, ozařování, popřípadě některé typy medikací nebezpečné pro zdraví. Označuje někdo nositele takových názorů za antidemokratické politické extremisty, jejichž postoje se nesmějí dostat na veřejnost?

Vůbec není pravdou, že u závažných nemocí existuje jen jeden přístup k terapii, například některé „školy“ prosazují spíše konzervativní léčbu, jiné ochotněji sahají po invazívních zákrocích. Musí být některý z těchto přístupů zpolitizován jako nepřátelská propaganda a vyautován? Přitom nebezpečnost mnohých nemocí, kterých se to týká, je ohromná.