Pokud se neudělá něco zásadního proti dosavadním trendům, jsme poslední generací. Další už nepřijdou, protože nastane konec světa. Nechceme být poslední generací, proto musíme burcovat.

Všichni cítíme, že jde o jistou marketingovou zkratku, o nadsázku, o symboliku. Má v sobě ale racionální jádro. Jsme v jistém bodě zlomu a mnohá data o tom svědčí. Zničující trendy nás dlouho nechávaly chladnými, až mezitím nabyly fatálních a apokalyptických rozměrů. Zažíváme projevy změn už nevratných, nebo můžeme na poslední chvíli ještě něco udělat?

Jsem v tomto smyslu spíše skeptikem. Podle mne jsme již za bodem zlomu a už pojedeme pořád jenom z kopce. Až do pekel. A poslední generací opravdu jsme, a to v mnohých ohledech. Místo burcování je dnes čas už jen na určitou rekapitulaci. Chtělo by se říci testament, ale komu by byl určen, když jsme poslední generací, že.

Ano. To podle všeho jsme. Jsme poslední generací, která umí číst knihy. Která potřebuje číst knihy. Generací, které nestačí po internetu posbírané střípky, ale která si potřebuje otáčet jednu papírovou stránku za druhou.

Jsme poslední generací, která považuje gramatiku za důležitou věc. Poslední generací, jejíž příslušníci se zastydí, když udělají chybu v psaném projevu. Poslední generací, která chce (a mnohým se to i daří) mluvit a psát hezky česky.