Vážené senátorky, senátoři, dámy a pánové.

Děkuji velice pořadatelům tohoto veřejného slyšení už za to, že ho uspořádali, protože nikdy nebude dost o těchto věcech mluvit. Mám pocit, že někdo nechce slyšet. A děkuji i za to, že mám příležitost tady promluvit.

Věc, o které se dnes bavíme (což není samozřejmě žádný protikuřácký zákon, tabák zůstává legální komoditou), je ve skutečnosti krokem, který zavádí sankce na hospody za to, že nabízejí to, co lidi chtějí. A tento problém mě zajímá už - já nevím - pětadvacet let a možná i déle. A proč? Proč mě tak zajímá? Jsem celoživotním nekuřákem, nikdy jsem nekouřil. A tento problém mě zajímá z toho důvodu, že úplně nejzákladnějším principem mého vztahu ke světu a k lidem je to, že si jich cením takových, jací jsou. Nemám dospělé lidi za malé děti, nechci je vychovávat a nechci jim brát právo rozhodovat o svém osudu. A tento nový zákaz je typický příklad, kdy jim někdo to právo bere.

Naše společnost a celá civilizace je založena na předpokladu, že člověk, každý člověk je nositelem právní subjektivity. Že je schopen se právně zavazovat. Takový uzavřený závazek, dobrovolně uzavřený závazek se nazývá smlouvou. A smlouva je základním institutem, základním principem soukromého práva. A nejenom to. Ona není jenom základním principem soukromého práva, ona je základním předpokladem svobody. Způsobilost uzavírat smlouvy svobodně je základní podmínkou svobody. Svobody jednotlivce. Otrok smlouvy neuzavírá.

Všechny diktatury, co na světě kdy byly ve všech podobách, včetně těch dnešních, které tak na první pohled nevypadají, se nikdy nespokojily jenom s tím, že mocensky ovládaly vztah mezi svou mocí a každým jednotlivcem. Že si všechny jednotlivce vodí jako loutky na drátkách. To totiž k potlačení svobody nestačí. K tomu je nutno ještě lidem znemožnit, aby svobodně navazovali vztahy mezi sebou. Aby se dobrovolně zavazovali. Aby spolu uzavírali smlouvy. Smlouvy, které mají právní platnost a které jsou v právním státě pod sankcí i vynutitelné. Smlouvy dobrovolné a smlouvy vzájemně výhodné. Výhodnost nebo nevýhodnost těchto smluv musí posoudit každý, kdo je uzavírá, a nikdo nad něj není svrchovaný k tomu, aby za něj v těchto věcech přemýšlel a tuto svobodu mu bral.