Ale právě těmito slovy lze vystihnout jádro textu Dalibora Roháče, analytika Cato Institutu, v devátém čísle Revue politika.

Roháč ve svém článku nazvaném „Rozpad EU by znamenal vzestup nacionalismu a protekcionismu“ zdánlivě nenechává na nedemokratickém a byrokratickém monstru zvaném Evropská unie nit suchou. Dobře totiž ví, že čtenáři Revue Politika nebudou číst prvoplánové pajány na bruselskou říši dobra. Má zájem, aby se k těmto čtenářům dostal jeho druhoplánový paján, a tak předstírá dílčí, krotkou, nesystémovou a jaksi „perestrojkovou“ kritiku bruselského centralismu.

Uznává kupříkladu, že nedůvěra vůči EU, kterou chovají zastánci volného trhu, je „dobře podložená“. EU je podle něj dokonce „velmi defektní organizace“, která si „většinu kritiky pro-tržně orientovaných lidí zaslouží“. Za „mimořádně škodlivou“ označuje „bezmyšlenkovitou ´harmonizaci´ právních a regulačních předpisů po celé Evropě“. Kritizuje i „plýtvavou povahu“ EU a „zbytečnou byrokracii a regulaci“, která má podle něj „co dělat s nedostatkem odpovědnosti bruselských mandarínů a jejich vírou, že pro každý evropský problém existuje univerzální evropské řešení“.

Roháč jde dokonce ještě dál a přiznává, že „kdysi“ byla pro něj EU „jedinou a největší hrozbou pro svobodu a prosperitu v Evropě“. Sice už neříká, co se v něm změnilo od onoho „kdysi“, ale přitvrzuje, že „chování EU je vůči svobodě a prosperitě často nepřátelské“. Podobné kritiky EU v mezích zákona lze najít v jeho textu ještě více, ale má to jeden háček.

Vlastně háčky dva. Nikde Roháč nepíše, co je příčinou těchto zásadních defektů. A nikde nepíše, co s tím máme dělat.  Protože nedošel k závěru, že kořeny defektů EU jsou přímo v samotném systému a především v neodstranitelném demokratickém deficitu, nemůže a nechce nabízet žádné systémové změny.