Po dvaceti letech to tu máme zase. Konkordát. Smlouvu naší republiky se Svatým stolcem. Premiér Fiala ji sice podepsal, ale její text je až do schválení parlamentem tajný.

Možná se od mnoha minulých (a odmítnutých verzí) v něčem liší, princip je ale nutně stále stejný. Všechny předchozí pokusy uzavřít mezinárodní smlouvu mezi ČR a Vatikánem měly společnou jednu zásadní a základní věc. Nešlo (a ani nyní zcela jistě nejde) o klasickou smlouvu mezi dvěma subjekty mezinárodního práva, kdy se obě smluvní strany navzájem zavazují k úpravě vzájemných vztahů a k dodržování pravidel takové úpravy.

U smlouvy s Vatikánem vždy šlo o princip jiný: Jeden subjekt mezinárodního práva, Česká republika, se jednostranně zavazuje druhému subjektu mezinárodního práva, Svatému stolci, jak si upraví své vnitřní poměry. Zde například právní postavení duchovních vůči státním orgánům. Nejde tedy o smluvní ošetření vzájemně výhodných vztahů, ale o zcela asymetrický závazek jednoho subjektu vůči subjektu druhému. Takový princip ale v mezinárodních vtazích přijmout nelze, a to bez ohledu na to, co tajná smlouva skrývá.