Výbuch na letišti v cizí metropoli (i když pisatel těchto řádek to letiště shodou okolností o několik dnů později navštívil), v metru v jiné metropoli (i když pisatel těchto řádek stejné metro shodou okolností také o několik dnů později navštívil), to vše se v očích normálního českého člověka odehrává „tam jinde“, v televizním světě, tak vzdáleném od normální reality.

Když ale muslimský kluk poseká sekyrou cestující v běžné příměstské bavorské lokálce, najednou si něco takového umíme představit i ve svém okolí. A to zdaleka ne proto, že pisatel těchto řádek pojede za dva dny lokálkou v místech onoho útoku. To už si umí představit i ten, kdo sedí doma a žije běžným životem třeba českého venkovana.

Můžeme kvalifikovaně i jen zcela občansky debatovat, co má dělat stát, jeho policie, armáda, tajné služby, cizinecká policie a jiné silové nebo organizační instituce vlády. Má a může toho dělat mnohem víc. A my to po státu máme stále hlasitěji chtít.