Muž se nechal naverbovat dobrovolnickým batalionem Karpatská Síč a šel s ním bojovat na východ země. Nebudeme teď rozebírat, co to je za batalion, ba ani to, že tento člověk je souzen i za nepovolenou službu v cizím vojsku, což je u nás trestným činem. To ať si rozebere příslušný soud. Pozoruhodnější jsou výroky kolem onoho vykrádání cenností z rodinných domků v obsazených (dobytých) vesnicích. Souzený přiznává, že to asi od něj byla „blbost“, ale hájí se tím, jak mu velitelé batalionu říkali, že ve válce má voják nárok na válečnou kořist, a že to tak bral.

Válka, to není žádná nedělní škola. Nebudeme si dělat iluze, o tom, že jakákoli válečná strana v jakékoli válce i v posledních desetiletích neměla ve svých řadách podobné případy. I když asi ne všude to podporovali velitelé. Ale i to možné je. Zajímavější je zamyšlení nad tím, co to vlastně asi bylo za vesnice a čí to byly rodinné domky.

Válka na Ukrajině, kterou si začalo Rusko, se zcela výhradně vede na území Ukrajiny. Na ruské území občas přiletí nějaká střela nebo dron, ale o území, a tedy i o vesnice a civilní obytné domy se bojuje jen na ukrajinském území. Tak jaká válečná kořist? Pokud batalion Karpatská Síč získal nějakou vesnici, pak to musela být jejich vlastní, vesnice ukrajinská. Takže ji osvobodili, ne? To je tamní obyvatelé museli vítat, ne? Nebo ne? Nebo to nebylo přátelské obyvatelstvo? Necítili se vesničané být od ukrajinských jednotek osvobozeni? Takže se cítili být předtím osvobozeni od ruské armády nebo od vojsk separatistických donbaských republik? Že by kvůli tomu, že to byli ukrajinští občané ruské národnosti? Rusky mluvící Ukrajinci?