Ale dodávám, že v týmu Václava Klause se o to alespoň po celých uplynulých deset let velmi snažíme. Zároveň víme, že agenda vyznamenání je agendou velmi speciální, agendou, která nemá jediné nesporné řešení, agendou, kde vlastně každá námitka je alespoň zčásti oprávněná. Je to tím, že státní vyznamenání udělovaná prezidentem mají sice nést jistou osobní pečeť a vyjadřovat preference aktuální hlavy státu, zároveň se ale nesmějí stát hračkou v rukou panovníka, protože jde přece o "státní vyznamenání", o vyznamenání jménem celé společnosti. Každý má nárok k tomu říci své.

A v tom je právě háček. Není možné, aby se celá společnost shodla i na celkovém pojetí udělování vyznamenání, natož na jednotlivých jménech. Ale respekt k mínění veřejnosti vyznamenávající mít musí. Zároveň si však musí dát pozor na nadbíhání náladám a vyzdvihování obecné popularity jako hlavního kritéria.

Za poslední léta je brán institut vyznamenání velmi vážně.

Už snad od března pořádal každoročně prezident Klaus porady vedení Kanceláře prezidenta republiky, kde se o návrzích debatuje, hádá, říkají se pro a proti, některá navržená jména mají své zastánce, jiná ďáblovy advokáty. A rozhodně to nebývá selanka.

Pak postupně přibývají další návrhy, nejen od jednotlivců či různých sdružení a institucí, ale také od vlády, obou parlamentních komor, od hejtmanů, starostů, od dříve vyznamenaných…