Myslím si, že je to jednodušší. Pan prezident slouží reálným politickým silám především k tomu, že jakoby mávnutím kouzelného proutku (v žádném případě nečti „v důsledku několika dobře mířených panáků“) vyvolá několika sentencemi v médiích a lidech vášně. Hlídací psi demokracie se vrhnou za svým bílým kolegou a občané do ulic a na náměstí. To je ta správná chvíle, kdy je možné provést „za bukem“ žádoucí politické změny a následně vybílit občanům jejich obydlí… Nejsou přece doma, šílí v ulicích s červenými a zelenými kartami, a to se pak krade samo. Příkladem může být, jak si v rozjitřené atmosféře politici okamžitě a nestoudně zvednou platy, protože kritika směřuje na prezidenta a oni jsou přece ti hodní… Ve skutečnosti jsou politici jako kapsáři u právě rozsvíceného vánočního stromečku…

Navíc se nemusí nikterak aktivně prokazovat loajalita vůči Západu, stačí se pasivně distancovat od slov nebo osoby pana prezidenta. Je krajně neprozíravé chtít takovou užitečnou figurku odvolávat, jak po tom touží někteří aktivisté. Jak ukazuje předvolání pana Počucha na ukrajinské zamini, funguje to i v mezinárodním měřítku.