Nešlo jenom o období formování českého státu a období posledních Přemyslovců, ale především o celé husitství a částečně o politiku první republiky. Vždy to skončilo násilím a fyzickou porážkou nositelů odporu, ale je skvělé, že myšlenky, které stály u počátku odporu, se vytříbily a jsou součástí našich národních tradic dodnes. Obecně a zjednodušeně řečeno, většinově byli u násilných řešení povětšinou katolická církev a Němci s čestnou výjimkou, kdy nám byly násilně vnucovány sovětské zkušenosti, nejen politické, ale i kulturní, a co je zvláště obveselující, i hygienické a technologické. Stejně tak nás období po roce 1990 a dekádě našeho členství v EU přivedly k odporu proti tomu, že se nám někdo snaží násilím vnutit na území České republiky nespecifikovaný počet uprchlíků, a opět v té partě hrají první housle Němci.

Takzvané kvóty jsou pokusem Německa ovládnout Evropu, ale především své sousedy. To Němci budou ze svého území expedovat utečence, kteří se jim nebudou líbit, po té, co je masově pozvali k sobě do Německa a způsobili problém především Makedoncům, Maďarům a Srbům, ale částečně i Slovákům, Čechům a Rakušanům. Teď najednou příliv zastavili, uzavřeli hranice a ponechají tak zmíněné země čelit nejen zvýšené nervozitě těch, kteří uvízli na cestě, ale i těch, kteří se na ně dál zoufale tlačí z jihu. Německo tak potvrzuje pověst státu, který, když přijme nějaké rozhodnutí, pak v daném místě deset a více let tráva neroste. Nejde jenom o dvě strašné války, genocidu a holocaust made in Germany, ale i o tragický německý postup v bývalé Jugoslávii, zejména chaotické uznání nezávislosti Slovinska.