Pro nadhled rád připomenu neustále reprízovaný cyklus „Smrtonosná past“, kde se USA a její univerzální hrdina Bruce Willis v roli policisty Johna McClanea potýká zejména v prvním dílu z roku 1988 s německými teroristy vedenými Hansem Gruberem, překrásně ztělesněným Alanem Rickmanem. Ve filmu je spousta narážek na kulturní odlišnosti Německa, potažmo Evropy, a USA. Současný terorismus si v očích Evropanů, včetně Tomia Okamury, oblékl islámský dres, ale je to opravdu jenom tričko, přesto, že jsme si dokázali do čela země zvolit mudrlanta, který troubí do světa, že každý terorista je muslim, a dělá nám ostudu. Již výše zmíněný film mimo jiné také velmi jasnozřivě ukázal v celé nahotě přitroublou roli médií v celém procesu. Lze bez nadsázky říci, že dnešní média ani nepotřebují k šíření strachu nějaký autentický teroristický čin. Strach totiž prodává. Pokud ovšem nějaký ten teror opravdu nastane, pak se rozpumprdlíkují až do nepříčetna, plní úlohu hlásné trouby a pilně šíří strach na všechny strany. Média jsou největšími a vědomými spolupracovníky teroristů. Charlie Hebdo byl čestnou výjimkou, protože on jakýkoliv fanatismus pranýřoval a stal se terčem útoku, protože strach nešířil, ale čelil mu nadsázkou a humorem. Pokud ovšem bude na Západě v médiích fungovat tolik idiotů ochotných šířit děsivé informace, potud se vždycky sem tam najde nějaký reálný základ a je úplně jedno, z jakých bude pohnutek.

Žijeme v roce výročí Karla Čapka, člověka, který popsal ve svých dílech snad všechna možná rizika pro společnost, jaká si umíme představit. Jsou to nejen hluboce obecná poselství, ale zároveň i zcela konkrétní varování. Nevím, jestli by bylo vůbec možné v dnešní politicky korektní době vytvořit dílo, které by tak konkrétně varovalo před nebezpečími dnešní doby, ale vím, že ona poselství jsou stále platná. Karel Čapek je podle mě navždy vzorem toho, jak má reagovat muž pera a slova, tedy intelektuál. Je otázkou, do jaké míry bylo konání Karla Čapka efektivní, ale nepochybně na něm bylo, protože byl nakonec uštván domácími nepřáteli svobody a demokracie uštván k smrti. Čapkovo klíčové poselství spočívá v tom, že všichni jsme především lidé a až potom jsme muslimové, křesťané, židé, komanči, socani, odesáci, zemanovci, babišovci, havloidi nebo Rusové či Ukrajinci. To je velmi, velmi nebezpečné, protože lidé se od lidí bez dalších atributů velmi těžko dělí a ještě hůře se štvou proti sobě. Měli bychom si dílo Karla Čapka nejen kvůli jeho výročí důsledně připomínat a to především proto, že jeho hrdinou byl obyčejný člověk, čelící zkáze.

V naší společnosti je rovněž hluboce zakořeněna zkušenost husitství a reformace katolické církve. Víme, jaký společenský rozvrat může způsobit okolnost, že si malá relativně dobře vedená a ozbrojená skupina, pro jejíž příslušníky nemá život na tomto světě žádnou cenu, přivlastňuje monopol na výklad konkrétního Písma, ať již jde o Tóru, Talmud, Starý nebo Nový zákon, či v neposlední řadě Korán. Víme, jak pestré sociální a názorové spektrum představovalo husitské hnutí. Víme, co mu předcházelo, a víme, co následovalo. Víme dobře, kolika rozporuplnými oficiálními výklady si dějiny husitství jenom v naší odborné literatuře prošly.