Iniciativa lidí se šíří společností a zdaleka už se neomezuje jen na shánění a šití roušek a míchání dezinfekčních prostředků všeho druhu. Začínáme si opravdu pomáhat a využíváme přitom moderních technologií, ale i starých osvědčených postupů. Je to opravdu příjemný pocit nehledě na složitou a krizovou situaci.

Jestli lze tedy vládě něco vytknout, mimo to, že příliš podléhá nutnosti vést při řešení skutečně vážného problému volební kampaň svého šéfa, tak je právě to, že vystupovala jako spasitel, někdo, kdo všechno zařídí, nakoupí a přiveze. Až výkřik premiéra, že osobně rozveze respirátory jaké nejen svět, ale ani nikdo jiný neviděl, ukázalo i méně bystrým že odtud záchrana ani spása opravdu nepřijde. Následovalo komplementární prohlášení ministra zdravotnictví, že těch respirátorů chybí jen asi milión. Především tam, kde jsou třeba nejvíce. Nedělní výtok slov z premiéra na Primě byl jen pověstnou třešničkou na dortu.

Vláda měla od počátku celé „akce koronavirus“ promyšleně probouzet iniciativu lidí, vtahovat je do řešení problému. Obracet se k lidem s opravdovým zájmem o spolupráci, přesvědčovat je, že bez nich to nepůjde. Že jsou důležití nejen jako objekty, ale především subjekty celého problému a jeho řešení. Dnes nás vyzývají k nošení roušek, dokonce to nařizují, ale sami nadále vystupují v televizi okázale bez nich. Snad to bude nadále lepší, žádná vláda demokratické země se totiž nemůže při řešení jakéhokoliv problému obejít bez lidí a nedemokratické postupy věci jenom zhoršují. To, co si mohou dovolit jiné režimy s jiným politickým společenským a kulturním zázemím není možné aplikovat v Evropě a u nás především.